O sexualitě mluvíme málo tam, kde na ní záleží nejvíc, říká autorka České touhy
Šest let sbírala příběhy z českých ložnic. Nyní vybrané vydává spolu s odbornými komentáři v knize Česká touha. Novinářka Hana Vacková v ní mapuje fenomény lidské sexuality a otevírá debatu u široké veřejnosti. „Když se budeme sexualitou vědomě zabývat, můžeme ji mnohem víc ovlivňovat, pochopit a kultivovat,“ říká v rozhovoru pro iDNES.cz.
Vybrala jste devatenáct intimních zpovědí z českých ložnic a se svolením je použila do své nové knihy. Který z těch příběhů se vás nejvíc dotkl?
Já bych asi nedokázala vybrat jeden konkrétní, protože kousek sebe jsem našla vlastně ve všech. Ale pokud bych měla zmínit jeden zásadní, tak to byl rozhovor s mužem, který byl velmi frustrovaný svojí situací. Tehdy jsem si uvědomila, že nemůžu čekat, až napíšu knihu. A proto jsem si založila vlastní web, kde jsem začala dělat rozhovory s odborníky a ptát se, proč ty věci fungují tak, jak fungují, a proč nás vlastně tak často a tak hodně trápí. Tohle rozhodnutí vlastně změnilo moji kariéru.
Příběhů jste nasbírala více než sto. Jak dlouho vám to trvalo?
Celkem šest let. Začalo to ve chvíli, kdy jsem se rozhodla mapovat českou sexualitu. Krátce nato jsem udělala první rozhovor. A sběr vlastně pokračuje dál, protože téma sexu a sexuality je v podstatě nevyčerpatelné.
Hana Vacková
|
Proto jste si ho vybrala?
Nejen proto. Došlo k tomu těsně před mou čtyřicítkou. Lidé kolem mě se začali rozvádět a mě zajímalo, proč tomu tak je. Vlastně mě to ale zajímalo od puberty – jak ostatní prožívají sex. Jestli to mají podobně jako já.
Jak jste příběhy sbírala?
Nabídla jsem lidem možnost mluvit o příběhu jejich sexuálního života. Rozhovory byly anonymní a probíhaly naživo. Nechtěla jsem online formu, protože jsem potřebovala omezit možnost, že si někdo bude vymýšlet. Což je samozřejmě složité i naživo, protože si u takového tématu nemůžete ověřovat fakta jako v klasické novinařině. Osobní zkušenost je nicméně neotřesitelná a vlastně ji nelze zpochybňovat. Když o něčem nechtěli mluvit, nenutila jsem je. Stejně tak jsem plně respektovala, pokud chtěli něco vzít zpátky. Někdy jsme také upravovali detaily, aby lidé nebyli poznatelní. Nejde totiž tolik o konkrétního člověka, ale spíš o výpověď a o fenomény, které se v těch příbězích objevují.
Nebylo pro respondenty i tak těžké se s intimními příběhy svěřit?
Pro některé ano. Dala jsem jim ale tolik času, kolik potřebovali, nic nás nelimitovalo. Důležité bylo, že se cítili dobře a v bezpečí. Pak z nich přirozeně vycházely věci, které ani neplánovali říct. Já jsem se vlastně skoro neptala, spíš jsem naslouchala. Nabídla jsem jim, ať mluví o čemkoli chtějí, ať začnou, kde chtějí. A ať zahrnou všechno, co považují za důležité pro příběh svého sexuálního života.
Kolik z nich začalo prvním sexem? To je bezesporu důležitý milník.
Někdo s ním začal, někdo se k němu ve vyprávění ani nedostal. Třeba u jedné ženy jsem se až na konci zeptala na její první zážitek. Byla překvapená, že se ptám, protože o tom nikdy s nikým pořádně nemluvila. A vyšlo z toho něco, co si ona sama po letech definovala jako znásilnění. V tomto příběhu je dobře vidět, jak se od bolestivých zážitků odpojujeme. Jako kdyby nebyly naše.
Takže jste vlastně tak trochu suplovala terapeuta.
Řekla bych, že pro spoustu respondentů byla obrovská úleva se svěřit. A někdy i malé postrčení, aby do terapie šli. Ti, kteří už ji absolvovali, byli schopnější o sobě mluvit.
Nemluvíme tam, kde je to potřeba
Prostřednictvím knihy jste zkoumala, co vede k dlouhodobé sexuální pohodě. Už jste našla odpověď?
Spoustu odpovědí. Zjistila jsem, že sexualita je strašně složitá a komplexní věc, do které vstupuje obrovské množství faktorů. Každý z nás vyrůstá v jiných podmínkách, má jinou povahu, jiné zkušenosti a jinak se vyrovnává s nezdary nebo vlastní zvídavostí. Opravdu dobrý sexuální život má ovšem málokdo, protože se nad tím málokdo zamýšlí. Sexualita se totiž běžně žije samospádem, automaticky, a to k dlouhodobé spokojenosti stáčí málokomu.
Čím to je?
Mně přijde, jako bychom měli dvě sexuality. Jednu tu veřejnou, o které se bavíme a kterou konzumujeme. Ale pak jsou to ti samí lidé, kteří doma, tam kde sexualitu skutečně žijí, o ní nemluví vůbec. A to je to nejzásadnější. Pokud sexualitu vnímáme jako hodnotu, důležitou pro náš život, kterou si chceme udržet, měli bychom o ni aspoň trochu pečovat, stačí se jí prostě jen zabývat.
Nelze spoléhat na lásku. To nás jen mate prvotní zamilovanost, ve které to jede samo, ale když ta odezní, je už pak jen na nás, jestli nám to bude v sexu fungovat i dál. Měli bychom se starat o náš vztah a komunikovat. Jenže otázka je, co je to správná komunikace. To se nedá shrnout jednoduše. Ani kniha na to nestačí.
Velký průzkum o sexualitě Čechů: pětina mladých viděla porno dřív než ve 12 letech |
Takže problémem je, že se o sexu nebavíme?
Ano, ale nemyslím si, že se o něm vůbec nebavíme. Spíš když už, tak se o něm v obecné rovině bavíme špatně. Často necitlivě, vulgárně, s tendencí věci zesměšňovat nebo zlehčovat. Obraz naší intimity je uvnitř často úplně jiný než navenek, což se mi potvrdilo i při rozhovorech. Navíc o sexualitě nemluvíme na místech, kde by to bylo opravdu potřeba.
Radši si postěžujeme kamarádce v kavárně, ale doma nic neřekneme.
Přesně tak. A ono se to může jevit jako jednodušší, ale může to být i kontraproduktivní. Může to být přímá cesta k paralelnímu nebo dalšímu vztahu. Ukázalo se to i v mých rozhovorech. S cizím člověkem se vám často naslouchá snáz. A když si dva lidé navzájem naslouchají, přirozeně se sbližují. Sdílení intimních věcí prostě vede k blízkosti. Na druhou stranu to nemusí být špatné, když rozšiřujeme počet lidí, s nimiž máme blízké vztahy. Myslím teď přímo etickou nemonogamii, model, který může být pro mnoho lidí lepší než monogamie. Jen je škoda, když nevyužijeme potenciál blízkosti, který je v rámci našeho primárního vztahu.
Pochopit a kultivovat
Změnil se díky sběru příběhů váš pohled na některé věci z oblasti sexuality?
Zjistila jsem, že to, co kolem lásky a sexuality vnímáme jako něco magického, se dá z velké části vysvětlit vědecky. A přitom je sexualita pořád hrozně málo prozkoumaná, zvlášť ta ženská, která byla dlouho úplně na vedlejší koleji. A potvrdila jsem si, že bychom se k sexualitě měli stavět vědoměji. Zkoumat ji, číst o ní, zajímat se o ni. Věda a odborníci nám v tom můžou hodně pomoct.
Vy sama jste vědu a odborníky měla k ruce po celou dobu. Jak moc důležité to pro knihu bylo?
Naprosto zásadní. Původně ji měly tvořit jen příběhy, ale říkala jsem si, že to je málo. Potřebovala jsem vědět, proč ty věci jsou tak, jak jsou. Vysvětlovat je. Postupně jsem se od mapování reálné sexuality stala novinářkou, která se snaží vysvětlovat, jak funguje sexualita. A k tomu potřebujete odborníky. Dostat se k nim byla poměrně dlouhá cesta.
Intimita ve full HD. Mladí Češi lámou rekordy v panictví, pro starší jsou chudáčci |
Proč?
Experti a expertky, které se zabývají sexualitou, často nemají dobrou zkušenost s médii, jsou opatrní, protože média ne vždy chtějí jít do hloubky a jejich výstupy jsou zkratkovité a zavádějící. Někteří jsou dokonce skeptičtí, jestli má osvěta vůbec smysl. Navíc je jich málo, sexuologů je zhruba kolem 160 v Česku. A někteří z nich pracují se zastaralými nebo problematickými přístupy. Proto je potřeba si opravdu vybírat.
Velmi důležitou roli měl v mé knize sexuolog Marek Broul, který je i jejím hlavním garantem. Každý příběh jsem mu posílala a on ho komentoval, upozorňoval na souvislosti a pomáhal mi, abych nedělala zkratky nebo mylné závěry.
Příčinou nemluvení o sexualitě bývá i stud. Je to primárně špatně?
Člověk má jeden zdravý stud a pak druhý stud, který ho blokuje. A mezi nimi je celá škála. V sexualitě se to nedá jednoduše dělit na dobré a špatné, to je spíš cesta do slepé uličky. Zdravý stud nás chrání. Pomáhá nám rozhodovat, koho si pustíme do blízkosti, udržuje určitou intimitu.
A co ten druhý stud?
Ten říká: „Něco je na tobě špatně“. Blokuje nás. Projevuje se třeba vnitřním hlasem, který nám brání se uvolnit i v situaci, kdy partnera milujeme. Může souviset s traumaty, ale i s výchovou, se zahanbováním těla, sexuality nebo masturbace.
Terapeutka: Starší řeší povinnost sexu. Mladší volbu, zda ho budou mít |
Za co se stydíme nejvíc?
To je nesmírně individuální. Skoro každý má něco, co se bojí říct nahlas. Všechno jsou to strachy, které hodně limitují náš prožitek, ale dají se rozpustit. U etické nemonogamie jsem často narážela na to, že to lidé nechtějí sdílet, protože se bojí bagatelizace a stigmatizace. Strach máme i z toho, jestli uneseme sami sebe takové, jací jsme. A nejtěžší je to říct těm nejbližším, protože si myslíme, že je tím můžeme ztratit.
U lidí s parafilními preferencemi, tedy netypickými sexuálními touhami, je to ještě citlivější. Tam už se dostáváme k velmi složitým a někdy i temnějším oblastem, u nichž je dobré využívat péče specialistů. Nejjednodušší cesta je přes Linku SexHelp, která dokáže nasměrovat na správné odborníky.
Všechno to, o čem se tu bavíme, by mělo spět k sexuální pohodě jednotlivce. Jak tento termín chápat?
Sexualita by měla být radostnou a normální součástí života. Důležité je umět si říct o to, co člověk potřebuje. K tomu se vztahuje pojem sexuální well-being, tedy sexuální pohoda. Ta přesahuje samotné zdraví, protože nemusíme mít žádný zdravotní problém, a přesto se můžeme cítit nespokojení.
Jaké největší mýty o sexu a sexualitě byste svou knihou chtěla zbořit?
Jedna z nejdůležitějších věcí je uvědomit si, že v sexualitě vlastně neexistuje „normální“. Jediné hranice nastavuje zákon. My jsme ale vyrostli v prostředí, které sexualitu silně formovalo. Ať už křesťanskými hodnotami, které ji spíš potlačovaly, nebo později dobou, kdy se obecně potlačovaly potřeby. A tyhle tlaky na normy v nás pořád zůstávají.
Dnes se k tomu přidává i tlak ze sociálních sítí, kde se znovu vytváří představa „normálnosti“. Cílem knihy je ale primárně přimět lidi, aby o své sexualitě začali přemýšlet. Nejprve sami, pak třeba s partnerem. Když se budeme sexualitou vědomě zabývat, můžeme ji mnohem víc ovlivňovat. Nejsme v ní jen pasivní jako list ve větru. Můžeme ji do určité míry pochopit a kultivovat. A to je vlastně dobrá zpráva.
Další zprávy
Právě vysíláme
