Výtvarník Knížák si stěžuje na vazbu za komunistů. Soud musí rozhodnout znovu

Ústavní soud v úterý vyhověl stížnosti výtvarníka Milana Knížáka. Justice se musí znovu zabývat návrhem na jeho soudní rehabilitaci. Jde konkrétně o vazbu kvůli údajnému pokusu o poškozování zájmů Československa v cizině. Vazba trvala od 23. října 1974 do 7. února 1975. Podle Knížákova advokáta je to dobré znamení i pro další podobné případy.

Výtvarník Milan Knížák se domáhá soudní rehabilitace kvůli několikaměsíční vazbě v 70. letech. Knížák podle tehdejších vyšetřovatelů chtěl odeslat do Francie zásilku s písemnostmi, které podávaly zkreslené informace o poměrech v zemi. Tehdejší prokurátor nakonec stíhání zastavil.

Když Knížák po 50 letech usiloval o soudní rehabilitaci, Obvodní soud pro Prahu 10 jeho návrh zamítl pro opožděnost. Rozhodnutí potvrdil také Městský soud v Praze.

Úterním nálezem ale Ústavní soud tyto rozsudky zrušil. Soudce zpravodaj Pavel Šámal poukázal například na to, že o případu rozhodoval samosoudce, přestože měl rozhodovat soudní senát. I když šlo o vazbu, nikoli trestní stíhání, rehabilitace se na Knížáka vztahuje, shrnul složitý problém Šámal.

Strach jsem měl mockrát, ale nikdy ve vypjatých situacích, říká Knížák

„Ačkoliv rehabilitace podle zákona o soudní rehabilitaci primárně směřuje k odškodnění osob nespravedlivě pravomocně odsouzených, nepochybně otevírá též možnost napravit křivdy v některých dalších případech, kdy nedošlo k zahájení trestního stíhání. Popřípadě kdy došlo k zahájení trestního stíhání, ale nedošlo k pravomocnému odsouzení dotčené osoby. Restriktivní přístup, který obecné soudy při interpretaci zákona o soudní rehabilitaci zvolily, Ústavní soud nemůže akceptovat,“ stojí v odůvodnění Ústavního soudu.

Knížákův advokát Lubomír Müller rozhodnutí ústavních soudců ocenil. „Je to zásadní nejen pro pana profesora Knížáka osobně, ale pro všechny, kteří jsou v obdobné právní situaci. Teď věc bude muset Obvodní soud pro Prahu 10 projednat znovu, řádně a přitom je vázán právním názorem. Tedy že rehabilitace se na pana Knížáka vztahuje,“ sdělil Müller.

Absurdní situace, Olga Havlová je stále za výtržnici, říká advokát obětí totalit

Advokát zdůraznil, že rehabilitace je především morálním zadostiučiněním. Kritizoval ovšem výši odškodného, které obětem bezpráví v takových záležitostech náleží. „Zákon o soudní rehabilitaci byl přijat v dubnu 1990 a dodnes nebyl žádnou vládou novelizován nebo valorizován. Takže odškodnění podle platného právního předpisu činí 82 korun a 33 haléřů za každý den věznění. Mnozí to považují za výsměch, ale nikdo s tím nechce nic dělat,“ vyzdvihl advokát.

Ve stížnosti Knížák poukazoval na judikaturu Ústavního soudu, podle níž by demokratický režim neměl ke staré křivdě z doby totality přidávat novou. Zmínil také odlišnou rozhodovací praxi slovenských soudů.

Knížáka zachraňovali hasiči. Sjel jsem ze srázu, říká exšéf Národní galerie

Pětaosmdesátiletý Knížák patřil před rokem 1989 k výrazným postavám nonkonformní umělecké scény. Působil převážně mimo oficiální struktury, věnoval se hudbě, výtvarnému umění, akcím či performancím. Po změně režimu působil jako rektor Akademie výtvarných umění v Praze a později jako ředitel Národní galerie v Praze.