Zapomenutá koruna i vzácný sarkofág. Národní muzeum ovládli Přemyslovci
V Historické budově Národního muzea začala výstava Přemyslovci – panovnická dynastie a její doba. Podle ředitele Národního muzea Michala Lukeše vypráví nová výstava dějiny Přemyslovců jinak, než jak je tradičně známe z učebnic. „Nejde o přehled panovníků a dat, ale o živý příběh rodinného klanu, v němž se střetávají mocenské ambice, válečné konflikty, reprezentace i proměna duchovního světa,“ popisuje. Výstava je otevřena do poloviny října. Podívejte se na výběr nejzajímavějších exponátů.
V polovině 80. let minulého století se ve slezském městě Středa (Środa Śląska) horečně stavělo a zem vydávala poklady. Jeden vyrýpl i bagr, který na místě středověkého židovského ghetta hloubil základy pro trafostanici. Mezi mincemi a různými zlatými předměty byla i neznámá koruna, podle velikosti a provedení určená pro královnu. Sestává ze 13 zlatých dílů, na kterých se střídají heraldické figury orlů či orlic na vrcholech mezi šišticemi. Zdobí ji drahokamy, perly a smaltované trojlístky.
Do dnešního Polska se mohla dostat jako zástava za půjčku od některého z místních Židů. Byla ukryta a ve válečném zmatku, například za husitských válek, zapomenuta. Určit, které české královně nebo princezně koruna ze Slezské Středy, která kdysi patřila k Českému království, náležela, je problematické. Kandidátek je hned několik – Guta Habsburská, nebo Eliška Rejčka – manželky Václava II., jeho dcera Eliška Přemyslovna a patři mohla i Blance z Valois, první manželce Karla IV.
Podobu původních přemyslovských korunovačních klenotů naznačují pozlacené stříbrné pohřební klenoty, nalezené v hrobech Přemysla Otakara II. a Rudolfa I. Habsburského. Osud původních přemyslovských klenotů není znám, pravděpodobně je císař a král Karel IV. použil při vytváření nové svatováclavské koruny.
Výstava představuje i jednu z nejslavnějších českých pověstí. Rozhodnutí kněžny Libuše povolat prostého rolníka Přemysla na knížecí stolec patří k nejznámějším motivům českých dějin a symbolizuje vznik přemyslovské moci. Výstava tento příběh přibližuje prostřednictvím středověkých iluminací i románské výmalby znojemské rotundy, které ukazují, jak byl motiv Libuše a Přemysla po staletí vnímán a interpretován.
Výstava neukazuje jen koruny, meče nebo liturgické předměty. K nejzajímavějším předmětů patří jedna překvapivě moderní souprava. Středověká souprava stříbrných pohárků na víno, které do sebe zapadají, pochází z Kutné hory. Dostala se jako zástava do majetku jednoho z kutnohorských Židů, který na ní vyryl svou značku, pak byla ukryta, zapomenuta a objevena o stovky let později.
Některé předměty lze přiřadit překvapivě přesně ke konkrétnímu Přemyslovci. Přemysl I. Otakar dokázal v komplikovaném prostředí evropské politiky prosadit dědičný královský titul a upevnit postavení českých zemí. Jeho osobní prsten připomíná nejen konkrétního panovníka, ale i okamžik, kdy se z knížectví stalo království.
K nejvýznamnějším exponátům výstavy patří ten, který návštěvníci uvidí jako první. Románský sarkofág tzv. svatého Longina je poprvé vystaven mimo prostory Vyšehradu a pravděpodobně ukrýval tělo jednoho z přemyslovských knížat, pohřbených právě na Vyšehradě. Současné pojmenování dostal podle toho, že na počátku 15. století v něm byly uloženy ostatky světce, svatého Longina.
Románská cestovní truhla pochází z jižní Itálie. Je zhotovena z exotického dřeva a potažena jemnou, barevnou kůží. Malé cínované hřebíčky na ní vytvářejí ornamenty. Pochází z Pražského hradu, kde byla od 12. století uložena v královské kryptě katedrály. Luxusní zavazadlo totiž pravděpodobně posloužilo jako improvizovaná rakev. Kníže Konrád II. Ota zemřel v roce 1191 během obléhání Neapole, když válčil po boku císaře Jindřicha VI. Část ostatků knížete byla pohřbena ve slavném klášteře Monte Casino, kosterní pozůstatky pak uloženy do truhly a převezeny do královské krypty v katedrále.
Součástí výstavy je i jeden z nejstarších šlechtických náhrobků. Pochází z Velehradského kláštera a je na něm vyryt jeden z nejstarších šlechtických heraldických symbolů. Patřil některému ze členů rodu Hrabišiců, píšících se podle hradu Rýzmburka nedaleko Duchcova. Znakem rodu byly hrábě, které jsou vyryté vedle symbolů kříže a meče na náhrobku.
V Historické budově Národního muzea se na výstavě představí více než 900 exponátů ze sbírek Národního muzea i téměř sedmdesáti domácích a zahraničních institucí, z nichž mnohé jsou vystaveny zcela výjimečně. Exponáty pochází i ze soukromých sbírek. Roudnická linie šlechtického rodu Lobkowiczů na výstavu zapůjčila ostatkový kříž pocházející z poloviny 12. století. Zlacený kříž zdobí třicet křišťálů a pravděpodobně pochází z biskupského pokladu uchovávaného na roudnickém hradě, který založili pražští biskupové.
Poprvé v Česku je vystaven meč ze sbírek vídeňského Hofburgu (na snímku dole). Podle legendy s ním bojoval ve své poslední bitvě na Moravském poli král Přemysl Otakar II., za Habsburků sloužil jako ceremoniální meč.
Do Národního muzea se kvůli výstavě přestěhovaly i nejcennější exponáty ze sbírek Pražského hradu. „Celkem jsme na výstavu z našich sbírek zapůjčili přes devadesát předmětů. Jsou mezi nimi například pohřební textilie svaté Ludmily, které pocházejí z 10. století a patří k nejvýznamnějším textilním památkám v Čechách,“ popisuje ředitel Správy Pražského hradu Pavel Vyhnánek.










