Bránil Messiho, vyhrál tituly. Videoanalytik Zbrojovky má za sebou i exotické angažmá

Stál u zrodu plzeňské fotbalové nadvlády, teď míří se Zbrojovkou zpět do ligy. František Ševinský působí v realizačním týmu Martina Svědíka jako videoanalytik, v jeho gesci je tak analýza zápasů, tréninků či herních stylů soupeřů. „Když je člověk šikovný, zvládne sehnat i zápasy z přípravy,“ říká sedmačtyřicetiletý bývalý obránce.

Přestože jste se do první ligy dostal až v pětadvaceti letech, nakonec jste v ní odkopal přes 180 zápasů. Jaký byl potom přerod z hráče ve videoanalytika?
Po hráčské kariéře jsem chvíli trénoval v Plzni, potom jsem normálně chodil do zaměstnání. Zpátky k fotbalu mě přivedlo až to, že jsem začal vozit mladšího syna na Spartu. Dostal jsem se tam jako asistent k žákovským kategoriím a postupně jsem se vypracoval až k béčku jako analytik. Tam jsem začal vnímat, že mě trenérská a analytická práce baví.

Jako videoanalytik jste se dostal i do realizačního týmu Jaroslava Šilhavého u české a ománské reprezentace. Jak se tahle spolupráce zrodila?
U reprezentace tehdy měnili analytika a já dostal od trenérů nabídku. Podařilo se nám postoupit na mistrovství Evropy, pak kluci oznámili, že u nároďáku končí, a v lednu nebo v únoru dostali nabídku z Ománu. Zavolali mi, jestli bych šel s nimi. Tady jsem neměl nic závazného, takže jsem to rád přijal.

Plzeňský František Ševinský v souboji se sparťanem Leonardem Kweukem (vlevo).

Stěhoval jste se tedy přímo do Ománu?
Stěhoval jsem se s nimi. Vždycky jsme tam byli v nějakých blocích, pak jsme letěli zpátky. Manželka s mladším synem Štěpánem za mnou létali na deset až čtrnáct dní. Starší Adam už zůstal doma.

Jaká to byla zkušenost? Nebyla úplně dlouhá, ale…
Nebyla dlouhá a to mě mrzí, protože Omán je nádherná země a Muscat krásné město. Byla to velmi zajímavá zkušenost už jen proto, že ti kluci nejsou úplně profíci, spíš poloprofesionálové. Hodně z nich je v armádě nebo u policie. Je to odlišná mentalita. A úplně největší zkušenost byla s tím, že jsme měli první sraz a hned první den začal ramadán. To bylo šílené. Otočený den, otočená noc, tréninky až v deset večer, protože přes den je čtyřicet až pětapadesát stupňů. V deset jdete trénovat, skončíte v půl dvanácté, kolem půlnoci lehká večeře a druhý den jdete nanovo.

Pojďme ale ke Zbrojovce. Jak se váš přesun do Brna urodil?
Před příchodem do Zbrojovky jsme se s Martinem Svědíkem potkali jen jednou, když jsem dělal trenérskou A licenci, tak tam zrovna Martin přednášel. A pak mi jednoho dne zavolal. Měl jsem za sebou několik sezení s jinými trenéry, šlo i o prvoligové kluby. Po schůzce a následných telefonátech mě přesvědčil, že by to mohlo být fajn.

Jak se hlídá superman. Český bek vzpomíná nejen na hattrick od Messiho

Jaký je popis vaší práce ve Zbrojovce?
Od rána se společně s Tomášem Palinkem věnujeme analytické práci. Připravujeme rozbory soupeřů, rozbory našich zápasů, vyhodnocujeme tréninky. Do toho máme tréninky, které natáčíme, ukládáme, připravujeme materiály na soupeře i rozbory domácích a venkovních zápasů.

Druhá liga je specifická tím, že se spousta kádrů během zimní přestávky hodně změní. Jak se připravujete například na první jarní utkání, kde se mohou objevit i hráči z lig, kde video není úplně běžné?
Vždycky vycházíme ze zápasů, které soupeř odehrál. Když je člověk šikovný, zvládne sehnat i zápasy z přípravy. Na první jarní zápas s Příbramí jsme vycházeli vyloženě z ní. Zaměřili jsme se i na stavbu kádru, jestli tam byly velké změny. Trenér zůstal, takže jsme si říkali, že by mohli hrát stejným stylem, což se nám potvrdilo.

Dá se vaše práce propojit i se scoutingem?
Myslím si, že analytický tým se má skládat z videoanalytika, datového analytika, scoutingu a sportovního vedení. Vše má být propojené a mít zavedené určité procesy. Je to jeden velký celek a obrovská spolupráce celého realizačního týmu.

Když se na chvilku vrátíme k vaší hráčské kariéře, tak letos je to patnáct let, co jste s Plzní získal její první titul. Jaké máte dojmy z toho, co jste tenkrát nastartovali?
Když jsem začal hrát ligu, narodil se Adam, a když jsme udělali titul, narodil se Štěpán. Takže přesně vím, kdy se co stalo. Do Plzně se díky Adamovi a Štěpánovi často vracím, protože tam hrají zápasy. Je nádherné sledovat rozmach tréninkových center, stadionu a všeho okolo.

Často zaznívá, že tehdejší kabina Plzně byla výjimečná. V čem?
To se těžko popisuje. Myslím, že taková kabina už nikde nebude. To, co se tam dělo, jaká byla sranda, jaké jsme si dělali „naschvály“, co jsme si vůči sobě dovolili, to bylo nádherné. Když byl nějaký menší problém, neřešil se v kabině, ale někde jinde, a tam se to krásně vyříkalo. Přišel jsem v zimě, zachránili jsme ligu a další rok jsme ji vyhráli.

SKÓRE OTEVŘEL OBRÁNCE. Plzeňský František Ševinský se raduje ze svého gólu v utkání proti Ostravě.

Naskočil jste i v Lize mistrů, kde máte dva starty – jeden proti BATE Borisov a druhý proti Barceloně, kdy Lionel Messi vstřelil hattrick. Jaké to bylo nastoupit proti tehdejší Barceloně?
Samozřejmě úžasné. Já jsem tam šel ve chvíli, kdy byl Marián Čišovský vyloučený, takže nás bylo o jednoho míň. Asi si každý dokáže vybavit, jaké to pak proti nim je. Už jen když je vidíte z tribuny, pak sedíte na lavičce a nakonec proti nim hrajete, je to úžasné. Tam si uvědomíte, proč byli tak výborní, a jen jsme se snažili někde chytit míč. Na to, co jsem uměl, mít dva starty v Lize mistrů je pro mě obrovský zážitek.

Vy jste v minulosti říkal, že až budou mít vaši kluci odehráno tolik co vy, teprve se můžete bavit. Jak to berou oni?
(smích) Ono to vyznívá hrozně, jako že bych se se syny nebavil, dokud mě nedoženou, ale je to nadsázka. Když si jeden syn projde pubertou a druhý do ní přichází, moc pák na ně nemáte, tak si z toho děláme srandu.

Adam teď září ve Spartě, daří se mu i v jedenadvacítce. Co to s vámi dělá?
Je pro mě těžké ho hodnotit, protože jsem táta a těžko budu úplně objektivní. V mládeži nebo v béčku to se mnou nic moc nedělalo, ale když nastoupí v lize, musím přiznat, že mám zvláštní pocit. Není to klasická nervozita, spíš jako kdybych ten zápas hrál já. Po utkání jsem hodně vyčerpaný.

Mladší Štěpán hraje v záloze, naopak Adam je stejně jako vy stoper. Jak tento fakt vnímáte?
Adam hraje stopera, což jsem upřímně nechtěl, protože ho budou se mnou srovnávat. Děti, které jdou ve šlépějích rodičů, to mají těžší. A ve Spartě je tlak obrovský – nejen na výkon, ale i na to, co se děje okolo a jak se chováte a tak dál. Štěpánovi je patnáct, těžko říct, jestli v záloze zůstane, může se stát cokoliv. Adam také hrál středního záložníka, až v sedmnácti ho dali na stopera.

POZOR, SUPERMAN. František Ševinský z Plzně se před osmi lety snažil hlídat v utkání Ligy mistrů barcelonskou megahvězdu Lionela Messiho.

Bavíte se doma o fotbale hodně, nebo se snažíte tohle téma držet spíš stranou?
Pořád jsem především táta. Adam je pod velkým tlakem, takže by nebylo dobře, kdybych se s ním bavil jen o fotbale. Je to mladý kluk, potřebuje pořád i normální rodičovskou starostlivost. Přiznám se, že fotbal není úplně hlavní téma. Zavolám, zeptám se, jak se cítí, protože z Plzně vím, jaký je tlak na výkon i výsledek a jak dokážou být fanoušci někdy nemilosrdní. Zajímá mě hlavně jeho rozpoložení. U Štěpána je to jiné, pro něj je fotbal pořád koníček, hlavní téma je škola – tak to bylo i u Adama. O fotbale se samozřejmě s klukama bavíme. Se Štěpánem zkoukneme hodně zápasů, ptá se, co by mohl zlepšit, jak by mohl hrát. S Adamem si po zápase napíšeme, když chce, o výkonu se pobavíme. Ale myslím si, že rodiče by měli zůstat rodiči, ne trenéry.