Toyen, Štyrský, Kolářovi, Válovy. Galerie zkoumá tvorbu slavných párů

Co je doma, to se počítá. Nejde o kdysi populární českou komedii, ale o další pozoruhodnou výstavu v královéhradecké Galerii moderního umění (GMU), jež se osvícenou dramaturgií snaží o nové pohledy na zažité vnímání stylů či technik. Dnes v 18 hodin otevře expozici věnovanou partnerským dvojicím ve výtvarném umění.

Kurátorka Anna Horák Zemanová se věnuje fenoménu tvorby partnerů. Vedle ikonických dvojic jako Toyen a Jindřich Štyrský či Běla a Jiří Kolářovi představuje i méně známé, často opomíjené autory.

„Do podoby uměleckých děl vždy vstupovaly dobové podmínky, osobní příběhy, ale i přítomnost blízkého člověka. Výstava se zaměřuje právě na tento fenomén,“ říká mluvčí GMU Pavla Rousková.

„Pozornost přesouvá na vztahy manželských či životních dvojic, jejichž osobní i tvůrčí dráhy se odehrávaly na pozadí dějinných zvratů 20. století. Divák má možnost sledovat, jak se vztahy promítaly do výběru témat, technik, stylu i do způsobu, jak umělci reflektovali realitu doby,“ přibližuje.

„Životopisy často obsahují poznámku o možném vlivu partnera na dílo či společnou inspiraci ve sdíleném prostředí. Většinou však nemáme možnost tyto podobnosti nebo rozdílná pojetí stejného námětu porovnat vedle sebe v přímé konfrontaci,“ vysvětluje podnět k projektu kurátorka Anna Horák Zemanová.

V královéhradecké galerii tak lze vedle sebe vidět například struktury zachycené ve fotografiích Emily Medkové spolu se strukturálními malbami Mikuláše Medka, porovnávat rozdílné pojetí stejného námětu u sester Válových nebo sledovat přímou citaci Bohumíra Komínka v malbách Miroslavy Zychové.

5 fotografií

„Od moderny přes socialistický realismus až po konceptuální umění – v každém období lze nalézt rozdílné vrstvy vzájemného působení,“ míní kurátorka, jež se zaměřuje na akční umění a site specific a vystudovala ateliér Performance Jiřího Kovandy a Kurátorská studia na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně.

Výstava sleduje, jak se dynamika vztahů během 20. století vyvíjela. Nepřímo reflektuje proměňující se postavení žen v domácnosti, uměleckém světě i ve společnosti.

„V kontextu začátku 20. století byli jako první manželský pár na české umělecké scéně přijímáni Linka a Antonín Procházkovi. Přestože byla Procházková dlouho vnímána ve stínu svého partnera, dnes je oceňována jako svébytná autorka, jejíž práce přináší důležitý ženský hlas do příběhu české moderny,“ uvádí kurátorka.

Chybět nemohou ani známé dvojice Adriena Šimotová a Jiří John, Eva Kmentová a Olbram Zoubek nebo Zorka a Jan Ságlovi. Ve vzájemné konfrontaci lze sledovat díla Anny Mackové a Josefa Váchala nebo práce Toyen a Jindřicha Štyrského a Jindřicha Heislera.

Z Královéhradecka se představují sochaři Marie Wagnerová Kulhánková a Josef Wagner či Světlana a Radoslav Pavlíčkovi, textilní výtvarnice, krajkářka a konceptuální umělec.

„Výstava ze zdejších sbírek i ze zápůjček otevírá otázku viditelnosti a uznání – nakolik byla tvorba jednoho z partnerů v minulosti zastíněna výraznější či slavnější osobností druhého a zdali dnes věnujeme dostatečnou pozornost opomíjeným tvůrčím hlasům, jejichž dílo je stejně kvalitní. Dialogy vybízejí k hlubšímu zamyšlení, jak zásadní roli hraje lidská blízkost v umění a do jaké míry je partnerství ovlivňováno historickými okolnostmi a společenskými konvencemi,“ říká Pavla Rousková.

Za pozornost stojí i nedávno otevřená stálá expozice České umění 20. století a jeho škatulky, galerie jí věnovala dvě patra.