Obří investice a jedno velké „konečně“. Pardubice k titulu nakoply změny i Sparta

Mise splněna! S nepříjemným prodlením, ale přece. Pardubice se dočkaly. Na třetí pokus dotáhly finále do zlaté tečky. Ale hlavně naplnily, co si s ambicemi předsevzaly už za časů koronavirové pandemie. Hokejem posedlé město v éře přepychu slaví extraligový titul, symbolický návrat na vrchol po celkově čtrnáctiletém čekání.

A netrefil ho žádný nečekaný hrdina. Nýbrž Roman Červenka, nejproduktivnější hráč celé sezony i play off. V čase 60:57, úchvatným pětadvacátým bodem vyřazovacích bojů, po přihrávce v přečíslení od koho jiného než druhého muže bodového pořadí Lukáše Sedláka.

Tahle branka na 5:4 v prodloužení poslala pár desítek hostujících příznivců v rohu hlediště Werk Areny do extáze, ještě po nádherném dramatickém souboji, na kterém se těžko, snad jen vyjma některých verdiktů sudích, hledala negativa.

Červenka: Pro tohle jsem se do Česka vracel. Ale dojatý nejsem, cítím úlevu

Hráči na ledě zahodili helmy a sprintem zajeli k úplně opačnému růžku kluziště. Takovou dávkou energie je zalil jeden gól. Včetně šťastného veterána.

„Nejvíc je cesta k úspěchu, každé vítězství, z toho vznikají vzpomínky na celý život. Proto si to člověk hrozně užívá,“ rozplýval se.

Jen dokonalá ukázka, co doopravdy stojí za titulem. Že ani s velkými cíli, financemi a hvězdami na soupisce nejvýraznější úspěch nepřichází lehce, natož okamžitě. Že investice do něj bývají daleko rozměrnější, obří. Na východě Čech si museli projít řadou zklamání a bolestí, aby tohle zlato teprve řádně docenili. A snad aby se i ponaučili.

Podnikatel Petr Dědek, který většinu v klubu koupil od radnice v červnu 2020, vyhlásil velký útok na titul už před třemi sezonami, kdy ho chtěl nadělit městu ke stému výročí jeho hokejové chlouby.

To se psal rok 2023. V semifinále ale přání zničil Třinec. Tomáš Hyka jel trestné střílení. Doma, v sedmém zápase, v čase 59:57. Leč nedal.

Rok 2024 se v mnohém podobal. Zase Oceláři, zase sedmé klání. Tentokrát však ve finále, které rozsekl mimořádně šťastný gól Davida Ciencialy zkraje druhého prodloužení. Enteria arena opět oněměla.

Roku 2025 tu diváci prožili další finálové trauma. Znovu v klíčové bitvě, jen proti soustředěné Kometě, která zápas ovládla a zvítězila 3:0.

Nedařilo se, ani přes vysoké náklady a šachování na trhu, ani skrze okázalá prohlášení.

Až letos vše zaklaplo, Pardubičtí tentokrát finálové drama nepřipustili, obávanému sedmému duelu doma se vyhnuli. Navrch rozbili dominanci Komety a Třince, která trvala dohromady devět let.

Čím to, že právě teď?

„Hodně změn. Změnili se trenéři a změnil se i kádr,“ líčil pro iDNES.cz trenér Václav Sýkora. Ne, že by přišlo tolik hráčů. Ze zámoří sice přicestovali útočník Lauko, brankář Subban či obránce Ludvig, z Finska bek Gazda a ze Sparty forvard Sobotka se zadákem Miklišem. Ale tým se proměnil hlavně přístupem.

V pátek uplyne přesně rok od okamžiku, co Dynamo oznámilo nové trenérské duo Filip Pešán, Karel Mlejnek. Ti do hráčů dostali, že musí hrát spolu, obětavě, ne jako partička individualit. Tým sezonou proplul bez výrazného lákání pozornosti, možná ne s tak velkým ziskem (99 bodů), jaký by odpovídal ohromné kvalitě, avšak stále s přehledem.

Lehce překonal také mistrovského obhájce ve čtvrtfinále. Patrně nejcennější lekce se mu ale dostalo s podceňovanou Spartou v semifinále, které se natáhlo až do poslední možné bitvy. Pardubice ji zvládly po velké dřině uhrát se skóre 1:0.

„Série se Spartou nám extrémně pomohla, protože si pamatuju, jak jsme předchozí roky vyhrávali 4:0 nebo 4:1. Ale teď se šlo do rozhodujícího utkání a rovnou do finále. To bylo letos rozdílové,“ uznal také brankář Roman Will.

„Jako by si právě tady hráči uvědomili, že už jde opravdu o všechno a výkon ještě zlepšili,“ podotkl Sýkora. „To je ten moment, který je připravil na sérii s Třincem.“

Je to hořké! Měli jsme na ně, míní Adámek. Třinec byl podle něj ve finále poprvé lepší

Na celek s unikátním know-how v play off, ověnčený pěti tituly z let 2019 až 2024. I přes dvě úvodní prohry soupeři pořádně zatopil a finále ještě natáhl. Ani tito mistři mistrů ale nezlomili historickou bilanci při ztrátě 0:2 v boji o zlato.

Také proto, že na druhé straně válel, stejně jako v celé sezoně, čtyřicátník Červenka, zvlášť ve finále s jedenácti body pak zazářil Lukáš Sedlák. A brankářský smolař Will, který tentokrát přidal ještě něco navíc a odchytal životní play off, juchal po čtyřech stříbrech jistě jako málokdo, byť nejprve zůstal v pokleku a snad ani poté nechtěl uvěřit. To by byly tři klíčové postavy. V obležení dalších dříčů a bojovníků.

Tak, jak je sešikoval hlavní kouč Pešán. Muž, co se zasloužil o poslední titul mužstva z Čech – před deseti lety s Libercem. Ani v průběhu vyřazovacích bitev se nebál změn, působil jistě, klidně. Dokázal, co před ním trenérské kapacity jako Rulík, Varaďa či Hořava nikoliv.

Nezastavitelné duo, letitý smolař i oddaný srdcař. Kdo dovedl Pardubice k titulu?

„Ale šlo o kompletní tým a já byl nadšený z toho, jak se kluci chovali jako profesionálové a jaká klidná atmosféra v klubu panuje... Byla to výzva, ale titul je hráčů a já měl skvělý realizační tým. Fungovali jsme luxusně. Není to o tom, že bych byl nějaký geniální kouč,“ korigoval Pešán při oslavách.

Příběh týmu, který se ještě v minulé dekádě opakovaně ocital na dně a bojoval o záchranu v soutěži, se ale i díky němu v úterý dočkal titulové kapitoly. Místní, Pardubáci, si těžké časy tolikrát připomínali. I když zaháněli smutek z druhých míst.

Kdo jiný by si měl lépe uvědomovat, jaké oběti obnáší zisk jednoho a pro klub dosud nepoznaného Masarykova poháru? Přímo v akci na ledě totiž peníze a hvězdy samy o sobě nevyhrávají. A už vůbec ne hned.