Kouč Pešán opět slaví: Výzva! Spolkli jsme ega. Nadšený je z klidné atmosféry v klubu

Zhruba touto dobou před deseti lety, konkrétně 24. dubna 2016, slavil trenér Filip Pešán extraligový titul s Libercem. Od té doby už se v nadvládě střídaly jen hokejisté Komety a Třince. Nakonec jejich sérii i z druhé strany ohraničil jeden a ten samý muž. První, kdo dokonale ustál tlak v ambiciózních Pardubicích a po čtrnácti letech je dovedl k titulu. „Ale ten je hráčů,“ bránil se. „Není to o tom, že bych byl geniální.“

„Kluci k tomu přistoupili fantasticky a teď si to můžou oslavit. Je to tým plný dobrých profíků, které je snadné koučovat. Je to fajn,“ postával s roztaženým úsměvem a v ruce s plechovkou piva v mistrovském hávu.

Klubu, za který sám v mládeži kdysi hrával, teď po čtrnácti letech dopomohl přivést zpět do tradičního hokejového města titul.

Třinec - Pardubice 4:5P. Dynamo slaví po 14 letech titul, prodloužení rozhodl Červenka

Ve zdánlivě nedobytné Werk Areně, po výhře 5:4 v prodloužení, tedy v dějství, které Oceláři v čerstvě skončené sezoně ani jednou neprohráli. Až do úterka, kdy tu se soupeřem svedli boj, jaký v posledních letech play off nemívá moc obdoby.

Celá série přinášela řadu gólů, hrálo se otevřeně, ofenzivně. Žádná urputná obrana.

„Pro hokej to je dobře a je fajn, že ten trend by platil, ať už by to ve finále zvládl kdokoli. Třinec se sem dostal aktivním hokejem, s Borisem udělal obrovský kus práce a byl to strašně těžký soupeř,“ smekal Pešán před svým někdejším svěřencem Žabkou.

Třinecký trenér Boris Žabka v šestém finálovém utkání s Pardubicemi.

Toho vedl při trenérských začátcích v Liberci, během sezony 2008/09. Oba k sobě také mají blízko, tudíž se i složitě překvapovali. Zkušenější z koučů si ale nakonec vedl lépe.

„Ale nejde jen o mě, je to práce mých fantastických kolegů a moje. Vytvořili jsme vynikající kolektiv, mí kolegové byli přímí, spolkli jsme ega ve prospěch týmu a fungovali luxusně. Měl jsem celé play off skvělý realizační tým. Karel Mlejnek, zkušený kouč, výborný kamarád. Venca Kočí, vynikající bývalý hráč, supr trenér. Tihle kluci mě podrželi, udělali jsme si i vnitřní atmosféru, že to bylo lehčí, než kdybych tu stál sám.“

Tlak v Dynamu je, zvlášť v posledních letech, asi pro jednoho málo. Často se tu i přes zisky medailí (bronz v roce 2023, stříbra v dalších dvou letech) měnili trenéři. Skončila jména jako Rulík, Varaďa či Hořava.

Trenér Pardubic Radim Rulík zdraví fanoušky po návratu ze stříbrných dvacítek.

Václav Varaďa na střídačce hokejových Pardubic.

„Výzva to určitě byla,“ nezastíral ani Pešán, u něhož se mohlo zdát, že díky hvězdnému mančaftu má práci zároveň výrazně ulehčenou.

„Když se ale podíváte na soupisku Třince, Sparty nebo na Brno, myslím si, že nejsme jediní, kdo má super sestavu. Kdyby se rozdávaly tituly jen za jména na soupiskách, možná by to za takové úvahy stálo, ale jinak si myslím, že se titul musí tvrdě vybojovat a vyhrát.“

Je to hořké! Měli jsme na ně, míní Adámek. Třinec byl podle něj ve finále poprvé lepší

Což také dokonale vštípil svým svěřencům, kteří zejména v sedmém semifinále se Spartou (1:0) směrem dozadu duel odmakali. Nejtěsnějším možným způsobem prošli do finále, udrželi se v tempu.

A ani oni neměli podle Pešána problém potlačit vlastní ega.

„Když vidíte Červuse, Sedla a další kluky, jakmile je posíláte z ledu nebo na led s někým jiným, oni prostě dál pracují, protože koučům důvěřují. Nebylo potřeba ani nikoho přemlouvat, jsou to zkrátka profíci a vítězové.“

Lukáš Sedlák (vlevo) slaví pardubický gól s Romanek Červenkou.

Právě toho si asi vážil ze všeho nejvíc: „Před Romanem klobouk dolů, jak pracuje fantasticky celý rok. Ale jde o kompletní tým a já jsem nadšený z toho, jaká klidná atmosféra v klubu panuje a jací jsou kluci profesionálové, byť na zádech mají velká jména.“

On sám se mezi ně teď v rámci trenérského řemesla také řadí. Po neúspěších v národním týmu, ve švýcarském Ajoie i nevýrazných výsledcích s Libercem bere už druhý titul. Paradoxně s mužstvem, který jej coby hokejistu po sezoně 1994/95 poslal pryč.

Červenka: Pro tohle jsem se do Česka vracel. Ale dojatý nejsem, cítím úlevu

„Já ale spíš koukám na to, že je to skoro přesně deset let, co jsme slavili proti Spartě na jejím ledě. A jsem rád, že se mi něco podobného povedlo zase. V Liberci to tehdy byl šok, první titul v historii pro ještě nedávno prvoligový tým. Ale v Pardubicích jsem chodil okolo let 1993 a 1994 koukat na pány Šejbu s Lubinou a doufal, že si s nimi někdy zatrénuju. Je fajn tomuto obrovskému klubu vézt medaili zpět na Pernštýnské náměstí.“

To ho těšilo daleko víc než jeho osobní zápis, že vedl dva vítězné kluby z Čech, které nastavily mantinely úspěchům Třince a Komety.

Laurinko, je to tady! Will se zbavil nálepky smolaře. Ušel jsem dlouhou cestu

„Něco jsem samozřejmě někde četl, ale ono je to jedno... To když se pak podíváte na tu cestu, měli jsme ji nejtěžší možnou. Loňského šampiona a dva velikány. Nikdo nemůže říct půl slova, že bychom měli štěstí, vybrali jsme si nejtěžší cestu, rozhodli takhle v prodloužení.“

Načež dodal svoje obligátní: „A to je fajn!“