Hrát jako v NHL, nebo se změnit? V Česku na to nejsou zvyklí, říká Laukův otec

S jedním bodem ze třinácti zápasů play off byste jeho jméno na té pozici asi nečekali. Pardubičtí trenéři hokejistu Jakuba Lauka pro nedělní, pátý duel extraligového finále šoupli rovnou do elitního útoku k Lukáši Sedlákovi a Romanu Červenkovi. Šestadvacetiletý bouřlivák předtím naskakoval ve čtvrté, maximálně třetí brázdě.

Limitovalo ho zranění, a jak sami pardubičtí fanoušci propálili na sociálních sítích, pořád by měl mít pochroumané koleno. V lednu odehrál jediné utkání, v únoru žádné, v březnu dvě...

Naplno do sestavy naskočil až ve čtvrtfinále proti Spartě, ale se zredukovanou pozicí a zdravotním stavem, v jakém byl, jako by trochu tápal, jaký hokej vlastně hrát.

V NHL od něj chtěli otravnou, fyzickou hru. Napadání, dorážení, šarvátky, bitky, provokace.

Jenže když přijdete do české extraligy a máte nálepku „hráče z NHL“, tak víte, že s nadstandardní výplatou se čekají velké věci.

Že budete vidět v každém zápase a bude se o vás mluvit a psát.

„Jednoduchá změna to není,“ uzná Laukův otec Roman pro iDNES.cz. „Ale on s tím problém nemá, není to hloupý hokejista. V Bostonu se musel přeškolit na to, co Bruins potřebovali, jinak by NHL nikdy nehrál, teď si akorát musel vzpomenout, co dělal a uměl v mládeži. On je spíš problém zvyknout si, že máte na ledě najednou místo devíti minut šestnáct.“

Na číslech ze základní části žádné starosti vidět nejsou, ve 34 zápasech vstřelil deset gólů a na dvanáct přihrál.

Až v play off přišla odmlka.

Hromadná potyčka mezi třineckými a pardubickými hokejisty v závěru druhého finále.

Vidět byl hlavně v potyčkách. Lauko nevynechá jedinou příležitost objevit se uprostřed rozhádané party hokejistů, chytnout soupeře za helmu, strčit ho, něco mu i říct. Asi nejvíc se řešil televizní záběr, na němž stojí na střídačce s parťákem Milošem Kelemenem a spolu se vysmívají zkrvavenému dvacetiletému třineckému útočníkovi Petru Sikorovi při odchodu do kabin.

To je Lauko. Jak není ve vašem týmu, dá vám sto důvodů ho nemít rád.

Fanoušci české reprezentace si ale musí vzpomenout na loňský šampionát v Dánsku, kde pro tým dýchal. Hrál i poté, co si během zápasu vyhodil dolní čelist. Tam ho obdivovali.

„Má to v sobě. Nikdy se šarvátce nevyhne. Ale vidím na něm, že má trochu obavy, kam až může zajít, jaké následky by ho čekaly. V Americe měl jasná pravidla. Dostal pět minut a hrál dál. V Česku protihráči nejsou zvyklí, že je někdo vyzývá,“ vykládá Lauko starší.

Kondelík: V Třinci musíme začít jako v neděli. To byla nejlepší třetina v play off

Co tím myslí?

„Jde o to, aby v extralize hrály typy, které přijmou výzvu. Ne že se nakonec budou bát shodit rukavice a bude to vypadat tak, že Lauko vyvolává problémy, a pak od disciplinárky dostane vyšší trest,“ vysvětluje. „Máte Rašku ve Spartě, ten se vyhecovat dokáže a trest pak bude spravedlivý pro oba. Ale moc dalších není, což je škoda, protože až si na to tady lidi zvyknou, hokej bude vypadat zase jinak. Je fakt škoda, že bitky chybějí, protože lidi je mají rádi. Bylo by to zajímavější.“

Neděle ale ukázala i to, že Lauko dokáže fungovat v elitním útoku Pardubic. Byl to on, kdo pro Sedláka minutu před koncem vybojoval puk při vítězném gólu.

Sázka na 26letého dříče se vyplatila, Lauko na ledě strávil 16 minut.

„Musíte s tím časem umět pracovat. Když hrajete devět minut, můžete víc napadat, máte víc energie, ale při šestnácti minutách tohle nejde vydržet celou dobu. On se dokáže přizpůsobit, a pokud svým hokejem stabilním lídrům vyhovuje, budou s ním pracovat,“ věří Roman Lauko.

Play off hokejové extraligy 2026: program, systém, finále, kde sledovat

Ostatně Červenka se Sedlákem byli jedním z důvodů, proč jeho syn loni v létě řekl ano právě Pardubicím.

„Ano, rozhodovala znalost trenérů a hráčů v týmu. I ten zájem od spoluhráčů, kteří mu psali, ať jde právě k nim,“ dodává Lauko starší.

Už v úterý v Třinci, kde se hraje od 17 hodin šesté utkání finálové série, může Jakub Lauko se všemi spoluhráči slavit vytoužený titul. Po konci v NHL by to byla sladká odměna.