V nájezdech excelentní, Sedlák přesto hlásil: Bylo by férovější hrát prodloužení

Samotného ho těšilo, že on i jeho spoluhráči zvládli dovednostní činnost na jedničku. Třetí semifinále proti Spartě totiž rozhodovala, v nájezdovém dramatu uspěli všichni tři hokejisté Pardubic, hosté vyhráli 2:1 a v sérii opět vedou (2:1). Přesto útočník Dynama Lukáš Sedlák prohodil: „Asi by bylo férovější hrát pořád prodloužení, aby se rozhodlo ve hře.“

Trestná střílení proměnil postupně Kaut, Smejkal a nakonec i Sedlák. A jelikož za domácí uspěl pouze Shore, nikdo další z pardubických už se k puku stavět nemusel.

„Já jezdím pořád poměrně stejně, mám různé varianty zakončení, ale takhle jsem to tam tentokrát viděl a zkusil,“ popsal svůj nájezd, kdy překonal brankáře Kováře střelou pod lapačku.

Trénujete tuto dovednost často?
Mockrát zase ne, občas si to ze srandy zkusíme na tréninku, někdy víc vážně. Nájezdy jsou vždycky o štěstí, jestli se vám zrovna povedou, a tentokrát to vyšlo nám, za což jsme rádi.

Pardubice ovládly bitvu se Spartou v nájezdech, Třinec je výhru od finále

Dostali jste od trenérů instrukce, jak na Kováře vyzrát?
Nemáme jasné pokyny, kam střílet, všechny nájezdy byly úplně jiné. Každý hráč má svoje věci, které umí a využívá je dlouhodobě. Je na něm, jak se rozhodne v tu danou chvíli.

Obecně jaký máte názor na to, že právě nájezdy mohou rozhodnout zápas v play off?
Asi by bylo férovější hrát pořád prodloužení, aby se rozhodlo ve hře, ale tak to je všude, na olympiádě i mistrovství světa jsou taky nájezdy. Z nějakých důvodů, které já taky chápu, to tak je a je na nás, abychom se s tím popasovali. S tím se nedá nic dělat.

V prodloužení měla Sparta lehce navrch, více ohrožovala vaši branku i vás během zápasu přestřílela.
Měli šance, my ale taky měli pár odrazů. Hráli jsme trpělivě, když jsme vedli, možná až moc zataženě. Až zbytečně moc jsme hráli bez puku. Z toho se musíme ponaučit, i když vedeme o gól, tak být spíš aktivní.

Vítězná radost pardubických hokejistů na ledě Sparty.

Nepomohla vám ani častá oslabení, byť jste je všechna nakonec ubránili.
Nepřidá nám to. Stojí nás hrozně sil, překlápí to momentum na druhou stranu. Ze začátku zápasu jsme měli maličko víc ze hry, pak jsme měli oslabení nebo smůlu, že jsme vyhodili puk přes celé hřiště do sítě. To jsem viděl dvakrát, oboje se stalo nám tady na Spartě. Dobře jsme se s tím popasovali, kluci blokovali střely, super týmový výkon.

Může se jednat o zlomové vítězství v sérii?
Je to 2:1, každý tým ještě potřebuje vyhrát nějaké zápasy, takže si nemyslím, že je dobré koukat se na jednotlivé zápasy, jak jsou důležité. Potřebujete čtyři výhry, zítra se začíná nanovo.

Přijde vám, že oproti prvnímu zápasu ubylo strkanic?
Možná trošku jo, ve skrumážích si dáváme všichni pozor, aby někdo někoho nestáhl zezadu, protože nikdy nevíte, jak to dopadne. Bylo by zbytečné se nechat takhle vyloučit.

Jiří Smejkal překonává v nájezdech Jakuba Kováře.

V jeden moment se však pral třeba i Roman Červenka, vyměňoval si názory s Tomášem Hykou.
Na to by byl asi vysoký kurz! Roman má taky emoce, Hýča taky. Zrovna u nich bych to netipl, ale na Romana tam byli dva hráči a takhle to dopadlo. Nevím, jestli to byla úplně bitka, ale pošťuchovali se. Nikdo se tomu nevyhne.

Kolem vás se často motal Seppälä, který ukazoval, že soubojům přidáváte.
Jak bych to řekl normálně… Ať si to klidně říká, mně je to celkem jedno, to je jeho názor, já mám svůj. Ať tak hraje dál.