Je to hořké! Měli jsme na ně, míní Adámek. Třinec byl podle něj ve finále poprvé lepší

Měli sklopené hlavy, smutně postávali na ledě a sledovali, jak se z mistrovského titulu radují jejich protihráči z Pardubic. Hokejoví Oceláři Třinec se po loňském vypadnutí ve čtvrtfinále vrátili do finále extraligy, jenže na předchozích pět titulů nenavázali. „Přesto můžeme být hrdí na to, co jsme předváděli,“ řekl třinecký obránce Marian Adámek.

Třinečtí šesté finálové utkání s Pardubicemi doma prohráli 4:5 v prodloužení, byť třikrát vyrovnávali. Sérii ztratili 2:4 a mají čtvrté extraligové stříbro v historii.

„Jsem neskutečně pyšný na to, co jsme v této sezoně předvedli, klobouk dolů před celou naší partou,“ prohlásil Marian Adámek. „I když to není zlato, máme stříbro. Je sice hořké, ale byli jsme hodně blízko dalšímu titulu.“

Třinec - Pardubice 4:5. Dynamo slaví po 14 letech titul, prodloužení rozhodl Červenka

I proto, že jste v letošním play off vyhráli šest utkání v prodloužení a až v tom sedmém jste neuspěli?
I tentokrát jsme věřili... Bylo to dneska hodně blízko a zároveň daleko. Vyhrát, tak sedmý zápas je vždycky otevřený na obě strany. Rozhodly detaily. Gratulujeme soupeři a zase začneme příští rok od nuly.

Třikrát jste v tom šestém utkání vyrovnali. Ukazuje i to sílu, kterou máte?
Smekám před naším týmem. Kolikrát jsme doma prohrávali už 1:4 a dokázali stav otočit. A k tomu těch šest prodloužení. Ukázali jsme velký charakter. Je velká škoda, že jsme finále prohráli, ale s odstupem času si budeme hodně vážit i toho stříbra.

Ve finálové sérii v pardubickém mužstvu dominovali Lukáš Sedlák a Roman Červenka, kteří rozhodli i prodloužení. Řešili jste hodně, jak je bránit?
Mají obrovskou kvalitu. Určitě jsme si je měli víc pohlídat. Aspoň máme nad čím přemýšlet a příští rok se na ně lépe připravit.

Červenka: Pro tohle jsem se do Česka vracel. Ale dojatý nejsem, cítím úlevu

Je stříbro úspěch i vzhledem k tomu, že jste neměli jednoduchou sezonu? Po Vánocích jste měnili trenéra...
Určitě. Kdyby nám někdo v prosinci řekl, že budeme ve finále a v něm budeme nejméně v polovině zápasů Pardubice přehrávat, tak si řekneme: „Wow, to bereme.“ Teď to je hodně hořké, protože víme, že jsme na ně měli. V těch předešlých sezonách (Třinečtí porazili Pardubice v roce 2024 ve finále a rok před tím v semifinále – pozn. red.) byli Pardubičtí většinou herně lepší, ale zlato jsme brali my. Troufnu si říct, že nyní jsme herně byli trochu lepší my a titul mají Pardubice. Opravdu rozhodují detaily. Nám nezbývá než si dát pivko, probrat sezonu a chvíli si teď užít rodiny. A příští sezonu na to zase vletíme.

V čem je kouzlo Ocelářů, že téměř každý rok bojujete o titul?
Stojíme vždycky při sobě, na trénincích si nenecháme nic líbit a hokeji dáváme vždycky sto procent. A jsme tady už několik let velká rodina. Ty tituly, všechno nás hodně stmelilo. A důležitější než cíl je právě ta naše cesta. Na tu můžeme být moc hrdí.

Nezastavitelné duo, letitý smolař i oddaný srdcař. Kdo dovedl Pardubice k titulu?

Uvědomujete si, že jste s úspěšným třineckým týmem tak trochu zestárnul, že už patříte k těm nejzkušenějším hráčům v kádru?
Moc si vážím každé vteřiny, kterou můžu být tady na ledě, nosit draka na prsou. A miluju to tady, miluju ten klub, ty lidi, kteří tady jsou, a hlavně ty kluky. Každý den chodím rád do kabiny a těším se, že tady se všemi mohu být.