Nezastavitelné duo, letitý smolař i oddaný srdcař. Kdo dovedl Pardubice k titulu?

Předchozí dvě sezony pro ně končily finálovým smutkem, který teď střídá mistrovská euforie. Počtvrté v české historii, poprvé od roku 2012. Pardubice jsou novými hokejovými šampiony, redakce iDNES.cz vybírá pět hlavních postav zlatého tažení za extraligovým titulem.

Roman Červenka

Copak vůbec můžeme začít někým jiným? Občas až s údivem žasnete, co ve čtyřiceti dokáže. Jak má zmáknuté detaily, jak dokáže být o dva kroky napřed, s jakou lehkostí vyučuje zbytek osazenstva na ledě.

Vyhrál bodování základní části i play off. Mužstvo si vzal na záda a dotáhl k titulu, pohár pro extraligové šampiony si potěžkal poprvé od roku 2008, kdy triumfoval se Slavií a jeho kariéra se teprve rozjížděla.

Vyvinula se náramně. Z Červenky je unikát, který stále nejeví sebemenší náznaky „hokejového stáří“. Dokonale splňuje parametry rozdílového hráče, nejspíš vůbec nejlépe z celé soutěže.

I play off ukázalo, že Pardubice jsou na jeho výkonech silně závislé. Hrát bez něj, kdo ví, jak by si vedly. Takové starosti ale teď nemají. A zřejmě ještě chvíli mít nebudou.

Lukáš Sedlák

Druhá polovina nejúdernějšího extraligového dua. Zarputilá, v zápasech otravná, ve fanouškových táborech soupeřů neoblíbená. Ale pozor, pro nové šampiony neméně důležitá!

Bitva s Oceláři patřila Sedlákovi.

Jedenáct bodů, čtyři přesné zásahy včetně vítězného v klíčovém utkání číslo pět. To vše i přes neustálý dohled a soukromou péči třineckých beků, kteří hledali všemožné způsoby, jak kapitána mistrů vyhodit z rytmu.

Rány se snažil rozdávat zpátky, daleko víc jich schytal. Oklepal se a pokračoval dál. Pořád stejně, s drajvem sobě vlastním.

A čím ještě vystihnout jeho a Červenkovu dominanci? Třeba tím, že až do posledního utkání sezony bez přičinění alespoň jednoho z nich padly ve finále jen tři pardubické góly. A byli to právě oni, kdo obstarali rozhodující akci celé série.

Roman Will

Radovat se z celkového prvenství Oceláři, možná už by se sám sebe ptal: Copak mě pronásleduje nějaké prokletí?

Čtyři extraligová finále končil s hlavou sklopenou a stříbrnou medailí na krku, smutnou cenou útěchy. Až pátý pokus dopadl tak, jak si Will představoval.

První dvě utkání čtvrtfinále překvapivě proseděl na střídačce. Vrátil se ve velkém stylu, náhradníka Subbana pustil zpět do branky jen ve čtvrtém duelu s Třincem, po dvou rychlých trefách v úvodu.

Jinak chytal fantasticky. Klidně, spolehlivě, v klíčové fázi sezony nejlépe od příchodu do Pardubic. Série s Kometou a Spartou zavřel nulou, kterých už v play off nastřádal třináct, společně s Romanem Málkem a Ondřejem Kacetlem nejvíce v historii.

Ale především, věčně druhý smolař něco velkého vyhrál. Konečně!

Jan Mandát

Ve finále s ním trenéři poněkud zvláštně šachovali. Pendloval mezi formacemi, nejvíce času strávil vedle Sedláka s Červenkou, dokonce se objevil i v té čtvrté. Ale že by se snad urazil? Ani náhodou.

Pardubice mají v Mandátovi nejen energického a neúnavného pracanta, ale také oddaného srdcaře. Emoce neskrývá, žije s fanoušky, vítězství s nimi po zápasech slaví snad nejvíce ze všech hráčů.

Ale co je ještě mnohem důležitější, opakovaně potvrzuje, že za to dokáže vzít v klíčových chvílích.

Před dvěma lety obstaral postupový gól ve čtvrtfinále s Hradcem Králové, loni ve stejné fázi ukončil sezonu Českým Budějovicím. Teď rozhodl sedmé semifinále se Spartou, poslal Pardubice do boje o zlato. A dočkal se odměny.

John Ludvig

Na ledě kvůli mohutné postavě těžko přehlédnutelný, ve statistikách ne tak viditelný. Tedy jak se to vezme, vždyť proti Třinci byl produktivnější (1+4) než řada pardubických útočníků.

Body se od něj ale primárně nežádají, od toho má vedle sebe defenzivního parťáka a krajana Miguëla Tourignyho, elegantního bruslaře se štiplavou střelou.

Ludvig má v sestavě úplně odlišné úkoly. Být maximálně obětavý, neústupný v soubojích, nekompromisní kolem brankoviště. Už v létě, když přicházel ze zámoří, hlásil: „Chci, aby soupeři nesnášeli proti mně hrát.“

Dařilo se mu to. Moc nepříjemnějších hráčů v lize nenajdete, patří i k nejschopnějším bitkařům. Ale v play off se držel zkrátka, na trestné lavici seděl jen čtyřikrát.