Prodat byt je těžší než ustát souboj u mantinelu, říká bývalý hokejista Indrák

V extralize odehrál bezmála pět set zápasů, oblékal dresy Plzně, Kladna či Vítkovic, loni na podzim však kvůli vážnému zranění musel Miroslav Indrák v pouhých třiceti letech ukončit profesionální kariéru. Jak se z hokejisty stane úspěšný realitní makléř? A v čem je prodej bytu náročnější než souboje u mantinelu? Nejen o tom mluvil bývalý extraligový útočník v podcastu Prodloužení.

Když si v listopadu 2024 při zápase s Vítkovicemi přetrhl křížový a natrhl postranní vaz v koleni, nic nenasvědčovalo tomu, že se na led už nevrátí. Jenže z plánovaných devíti měsíců rekonvalescence se rázem stala nekonečná série komplikací.

„Koleno se sice časem dalo dohromady, ale pořád mě trápilo. Nakonec se zjistilo, že se přidalo revmatologické onemocnění, které mi v pokračování kariéry zamezilo,“ popisuje Indrák.

1 fotografie

Nebylo to poprvé, zranění ho provázela už od šestnácti let. „Bavil jsem se o tom s panem doktorem a ten potvrdil, že tam stoprocentně nějaká souvislost bude. Nedokázal sice přesně říct, na kolik procent to můj stav ovlivnilo, ale vliv to určitě mělo,“ přibližuje Indrák autoimunitní onemocnění a přiznává, že rozhodnutí o konci kariéry ve třiceti letech dlouho zvažoval.

„Definitivně jsem měl jasno loni v červenci, ale vše k tomu směřovalo delší dobu. Musel jsem to prostě přijmout jako fakt.“

Zvyknout si najednou na úplně jiný rytmus nebylo jednoduché. „Nejvíc mi chybí kabina, kluci a ta jejich sranda. To je něco nenahraditelného!“

Skaut, nebo realiťák? Indrák v třiceti letech ukončil hokejovou kariéru

Postupně se ale sžívá s novou rolí realitního makléře. „Je to velká změna, místo do šatny chodím do kanceláře a kolektiv už není jen čistě mužský. Musel jsem se tomu přizpůsobit, ale nestěžuju si, mám se fajn,“ směje se.

K nové práci se dostal náhodou, když na Instagramu narazil na projekt bývalého sportovce, který pomáhá lidem po kariéře s přechodem do běžného života. „Musel jsem pak složit zkoušky na Ministerstvu pro místní rozvoj, abych se tomu mohl věnovat na plný úvazek.“

O tom, co bude dělat, až jednou s hokejem skončí, přemýšlel už dlouho, ale dokud mohl hrát, nechtěl se od hokeje ničím rozptylovat. „Vždycky, když jsem měl čas, tak jsem se o nemovitosti a celý tento segment zajímal,“ vysvětluje. Častá zranění ho však nutila stále více se dívat dopředu. „Řekl jsem si, že když už o tom trošku něco vím, mohl bych se do toho teď ponořit hlouběji.“

A dnes zjišťuje, že prodat nemovitost je mnohdy náročnější než souboj u mantinelu. „V hokeji je to jasné – buď vás trefí, nebo ne. Ale v obchodu je spousta faktorů, které člověk nemůže přímo ovlivnit.“

Ve volném čase se snaží věnovat hlavně synovi, kterého hokej však zatím příliš neoslovil. „Netlačím na pilu a čekám, jak se to přirozeně vyvine. Manželka hraje házenou, k té má syn docela pozitivní vztah.“

V poslední době si ale rád zajde i na padel nebo vyrazí na kolo. „Je to paradox, ale když jsem hrál hokej, tak jsem hodně četl. Teď to mám právě naopak a hledám spíš nové věci. Cítil jsem, že si od hokejového prostředí potřebuju dát odstup a získat nadhled, momentálně mě to k němu zpátky netáhne.“