Laurinko, je to tady! Will se zbavil nálepky smolaře. Ušel jsem dlouhou cestu

Loni Roman Will zadržoval slzy z porážky, teď emotivně prožíval opačnou situaci. Odchytal patrně nejlepší play off své kariéry. A přestože i v šestém finále s Třincem (4:5P) čtyřikrát inkasoval, zase se vytasil s povedeným výkonem a dokázal, že patřil mezi opory v cestě Pardubic za kýženým titulem. Svým prvním v kariéře, po čtyřech stříbrech. Až se po letech smůly dokonce zdráhal uvěřit.

„Jen jsem si klekl a doufal, že nebude žádná výzva, že to byl poslední gól sezony,“ popisoval chvíle po zásahu Romana Červenky hned zkraje prodloužení otevřené dramatické bitvy, v čase 60:57.

A pak už byl šťastný, jak ze sebe vypravoval v mnoha emotivních rozhovorech přímo na ledě třinecké Werk Areny, na kterou se snažil hlavně správně naladit.

Třinec - Pardubice 4:5P. Dynamo slaví po 14 letech titul, prodloužení rozhodl Červenka

„Mysl bloudí, co bude, jak to bude. Včera, dneska, před utkáním. Vyhrajeme, nebo ne? Tady je to vždy horší. Ale v zápase, tam už se na sebe soustředím, chytám a baví mě to,“ pravil po duelu, v němž zapsal 43 úspěšných zásahů.

Celkově si v play off udržel skvostnou bilanci necelých 93 procent úspěšnosti, hodnota branek na zápas činila v průměru 2,15. K tomu dvě vychytaná čistá konta.

A to nejdůležitější v sedmém zápase se Spartou.

Závar před pardubickým Romanem Willem v semifinále se Spartou.

„Série s nimi nám samozřejmě extrémně pomohla, protože si pamatuju, jak jsme předchozí roky vyhrávali 4:0 nebo 4:1. Ale teď se šlo do rozhodujícího utkání a rovnou do finále. To bylo letos rozdílové. Stejně jako obětavost, že jsme byli dobře vedení, měli klid a šli si za svým, celkově jsme byli dobře nastavení.“

On osobně si pak před úterní bitvou stanovil, že se soustředí jen na sebe a ne na výsledek: „Ten se o sebe postará sám! Jsem rád, že jsem tomu zůstal věrný a po celou dobu to vydržel.“

Právě práce s psychikou mu patrně dopomohla k životním vyřazovacím bojům.

Červenka: Pro tohle jsem se do Česka vracel. Ale dojatý nejsem, cítím úlevu

„Nepřišlo to jen tak náhodou,“ potvrzoval, jak se zbavil nelichotivé pověsti „věčně druhého“, stříbrného. „Před sezonou jsem udělal spoustu změn, obklopený kvalitními lidmi, co mi pomohli. Šlo o tu víru, kterou jsem měl v celý proces, jak jsme si ho nastavili. A nakonec vždy rozhoduje štěstí, které se teď ke mně přiklonilo. Prošel jsem si dlouhou cestou.“

Když se pak snažil vylíčit, co pro něj i tým konečně na třetí pokus vyhrané finále představuje, opakoval: „Jsem vděčný, pyšný. Titul pro mě znamená hodně. Když se zvedal pohár, problesklo mi spoustu příběhů z kabiny, které znám od kluků a vím, čím procházejí, jak to mají. A i můj vlastní příběh, který je takový, jaký je.“

Vyzdvihovat se ale nechtěl, aby si nehrál na hrdinu. Byť jednou z klíčových postav, asi tou největší spolu s Romanem Červenkou a kapitánem Lukášem Sedlákem, byl.

Ani teď se góly rozhodit nedal, věřil si a přišla „příjemná odměna“.

Pardubičtí hráči se natahují po trofeji pro vítěze extraligy, kterou třímá kapitán Lukáš Sedlák.

„Těžko se mi hledají slova, nechci působit jako chytrák, ale vím, co úsilí to stálo každého hráče, člena vedení, zaměstnance. Asi každý viděl, že Červus je fenomén, byl lepší a lepší, zatímco ostatní byli víc a víc unavení. Mohl bych ale od nás jmenovat jednoho kluka po druhém, jak hráli a bojovali i přes bolesti,“ vyprávěl třiatřicetiletý gólman.

Pokud si ale myslíte, že se po úžasných výkonech a jasně největším týmovém úspěchu vrhne do velkých oslav, byli byste na omylu.

„Chci si to užít s plnou pozorností, nejsem žádné zvíře. Doufám, že tam budou moje holky, děti, manželka, že se s klukama zasmějeme a obejmeme. Starší dcera Laurinka už to hodně prožívala. U předchozích zápasů, kdy plakala, jsem od ní slyšel: Kdy bude ten poslední zápas, konfety a pohár? Takže jsem jí pak jen řekl: Tak tady to je, tohle byl ten zápas.“