Humor, i ten černý, jako sérum proti splínu. Odešel malíř Pavel Matuška

Třebechovický výtvarník Pavel Matuška, originál mezi humoristy se zálibou ve velkých barevných plátnech, zemřel 21. dubna. Mistru staré dobré školy Renčína, Vyčítala či Bartáka bylo dvaaosmdesát let. Reklamní grafik, řezbář, cestovatel a držitel mnoha mezinárodních ocenění svým výstavám i knihám říkal lakonicky: Usmívání.

Jako Usmívání pojmenoval autor i předloňskou velkorysou kolekci v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí.

Reprezentativnější místo už prý mít nikdy nebude, říkával, skutečně je v zámeckých komnatách cosi z Louvru, už jen při letmém pohledu z okna na úhledný park či v ideálním přirozeném světle v místnostech.

„Teď už se, téměř výhradně, věnuji malovanému humoru. Ten kreslený šel u nás momentálně hluboko ke dnu. Rozhodně nejsem sám, kdo dělá malovaný humor. Jen o těch ostatních, ale nakonec i o mně, není mnoho příležitostí se dovědět. Naše noviny a časopisy už dávno kreslený humor nezajímá, natož humor malovaný. O takovém periodiku, jako jsou Trnky Brnky, se snad nebavíme,“ říkával smutně pamětník zlaté éry Dikobrazu.

42 fotografií

Humor pro něj znamenal vančurovské „smáti se, znamená lépe věděti“, v oboru patřil spíše k posmutnělým filosofům po boku Adolfa Borna, Jiřího Slívy, Vladimíra Jiránka nebo Vladimíra Renčína. S grácií se držel tradice zdejší aristokratické školy Wericha, Horníčka, Lasici či Cimrmanů.

„Myslím, že by se Pavel sám asi neoznačil za satirika, spíš nanejvýš za humoristu, ale čert vem nálepky, marně bychom přece hledali humor tam, kde by chyběl jasný názor, tu všední, každodenní, tam, aj a hle, dotýkající se až výšin - nebojme se toho pojmu - filozofických,“ napsal Matuškův kamarád, herec Miloň Čepelka.

Mistr zkratky

Jakostní anekdota, žánr podceňovaný, byť z nejtěžších, nemusí hynout s pointou, ale růst s vypravěčem.

A dobrý humor už je věc vážná až filozofická, sám výtvarník říkával, že jde o jiný druh smutku. Mistr zkratky je jako japonský tvůrce haiku, jenž do dvou vět shrne věčnost. Humorista staré školy ji okomentuje, přes lupu nahlédne na detail absurdity bytí a přidá to hlavní: diagnózu. Tu českého údělu, tu lidské hlouposti, tu ekologie, tu nevyhnutelnosti konců.

Nekřiklavá barevnost a propracovanost obrazů, na nichž si mnohde a nikoliv samoúčelně s lehkostí parodika pohrává se stylem Rembrandta, Vermeera či Leonarda da Vinciho, ladí i s jejich vlastními hrdiny.

Matuškovy figury nejsou na první pohled charakteristické tak jako třeba Renčínovi filozofující tuláci nebo Vyčítalovi vykulení pytláci s cigaretou na spodním retu, spíše jde o nosy a kníry z lidových betlémů, tváře maloměstských secesních Kondelíků či strýců z venkovských zápraží.

Diváci jeho obrazy milují, on zůstával skromný, rozuměli mu Češi i svět od Japonska přes Balkán po Kanadu.

Jeho obraz Tiše nasloucháme (ó my se máme) získal na 31. ročníku mezinárodní soutěže kresleného humoru a satiry v srbském Kruševacu Zlatou přilbu 2023. A na 19. mezinárodním Cartoon Festival Solin 2024 získal obraz Nutkání k utkání Zvláštní cenu.

„Víte, cartoon je nepřeložitelný výraz, to je vlastně čtvrtka, na kterou se kdysi výhradně kreslily fóry. My u nás stále říkáme karikatury – což je ale úplně něco jiného než kreslený (malovaný) humor. Já raději užívám termín výtvarný humor, což zahrnuje více výtvarných technik a technologií,“ pravil tehdy osmdesátiletý výtvarník.

Vtipy kreslil i pro jednoho prognostika. Malíř Matuška slaví Usmíváním

K jeho fanouškům patří František Kinský, Jiří Grygar i Jiří Suchý. „Gratuluju, ale vůbec mě to nepřekvapilo – jste prostě skvělej a divil bych se, kdybyste nesbíral ceny. Přeju Vám jich v budoucnu bezpočet,“ poblahopřál autorovi principál Semaforu.

Jako vyprávění pod košatou lípou

Když s kreslenými vtipy před dávnými lety začínal, napsal v katalogu pro jeho první Salon kresleného humoru v Malostranské besedě v Praze pořadatel autorských výstav Josef Kobra Kučera, že Matuškovy kresby jsou jako vyprávění pod starou mohutnou košatou lípou.

„Humor je totiž vyzkoušený lék na bolesti naší duše a takovou medicínu, zejména v dnešní době, potřebujeme nejvíce. Humor je protipólem smutku. Může být chytrý, hloupý, může z něj mrazit. Neměl by se ale vysmívat, neměl by být zlý. Urazit se by se jím mohl jenom blbec bez smyslu pro humor. Každý, kdo nesnese humor, může být nebezpečný a nezaslouží si, aby sám byl brán vážně. Dělat si srandu z takových lidí by měla být záslužná činnost,“ řekl v rozhovoru pro iDNES.cz.

Matuškova poslední kniha vyšla v roce 2023 s názvem Galerka s podtitulem Důvěrné portréty známých osobností. V ní se sešli V+W, Václav Havel, Milan Lasica, Elvis, Johnny Cash, Alžběta II., Meryl Streepová či Bardotka s vrahy Hitlerem, Stalinem a Heydrichem.

Od Kleopatry po Stalina. Kreslíř Matuška portrétoval hrdiny i padouchy

Podobný byl i jeho vyřezávaný betlém Gloria et miseria, ten velký skutečný mají jeho rodné Třebechovice každé Vánoce na náměstí.

„Hořkost k životu, tedy i k humoru patří. Mám takový příměr: Když se chcete ochránit před malárií, tak si takovou malou malárii musíte v těle pomocí pilulek vyvolat a ty dva, tři dny to vydržet, zažil jsem to a vím, o čem mluvím. Takže humor, i ten černý nebo hořký, je sérum proti splínu a životní hořkosti,“ uvedl Pavel Matuška, člen Unie výtvarných umělců v Hradci Králové, České unie karikaturistů a nositel čestného titulu HUDr. – Doctor humoris causa.