Který vede přes Vltavu šikmo a jaký bude Dvorecký? Podívejte se na pražské mosty

Dvorecký most, spojující Podolí se Smíchovem, je nejnovějším mostem v Praze, který propojuje levý a pravý břeh Vltavy. Tím nejstarším je Karlův most, který byl otevřen v roce 1378. Velkých mostů přes Vltavu je v Praze 18, včetně menších lávek je jich pak asi 27, záleží na zvoleném výběru. Přinášíme stručnou charakteristiku některých z nich.

Most Závodu míru, otevřen 1964

Silniční most na Zbraslavi. Je to první most přes Vltavu na území hlavního města Prahy. Nachází se nad soutokem Vltavy s Berounkou.

Spojuje Zbraslav na levém břehu s místní částí Závist a železniční stanicí Praha-Zbraslav na pravém břehu.

OBRAZEM: Dvorecký most, jak jste ho ještě neviděli. Takto vypadá z hladiny Vltavy

Je 210 metrů dlouhý s jedním obloukem s rozpětím 75 metrů a třemi pilíři na každé straně. Je to první obloukový most na světě postavený metodou samonosné svařované výztuže. Jeho prvními uživateli se stali účastníci cyklistického Závodu míru.

Most nahradil předchozí Zbraslavský most.

Radotínský most, otevřen 2010

Nazývaný též Lahovická estakáda. Jde o dvojici mostních staveb na Pražském okruhu překlenující údolí Vltavy a Berounky před jejich soutokem.

Fyzicky na sebe obě stavby navazují. Pod oběma se nachází zavěšená lávky pro cyklisty a chodce.

Lávka byla dokončena v roce 2010, ale bez nájezdových ramp, řešil se výkup pozemků. Do provozu byla uvedena až o čtyři roky později.

Branický most, otevřen 1964

Nazýván též jako most Inteligence. Přemosťuje údolí Vltavy v jižní části Prahy mezi Malou Chuchlí a Braníkem. Vybudován byl v letech 1949-55 pro železniční dopravu.

Je součástí železniční jižní neboli branické spojky Radotín – Vršovice určené pro obchvat nákladní dopravy mimo centrum Prahy a původně plánované jako dvoukolejné. Spojka propojuje železniční trať Praha – Plzeň.

Uprostřed západního oblouku mostu je vystavěna odbočka, která měla navazovat na další plánovanou část obchvatu – na tunel do Hlubočep a Jinonic, od stavby bylo později upuštěno.

Má šířku 14 metrů, dlouhý je 950 metrů. Lidové označení most Inteligence získal proto, že na jeho stavbě pracovala řada příslušníků tzv. inteligence (právníků, lékařů, atd.) v 50. letech.

Barrandovský most, otevřen 1988

Do roku 1990 Most Antonína Zápotockého. Spojuje Hlubočepy a Braník. Má čtyři pruhy v každém směru, mohou na něj chodci i cyklisté. Je nejrozsáhlejší mostní stavbou v Praze a co se týče automobilů, je to nejvytíženější komunikace v Praze.

Celková délka mostu je 352 metrů. Spolu s Holešovickým mostem je to jeden ze dvou šikmých mostů přes Vltavu. Most byl postaven ve stylu brutalismu, většina povrchu je z betonu.

Na předmostích jsou postaveny obrovské betonové plastiky sochaře Josefa Klimeše.

V posledních letech se most dočkal rekonstrukce, V roce 2021 se opravila spodní část mostu, o rok později začaly práce na horní části. Opravy mostu výrazně omezující dopravu nejen v jeho bezprostředním okolí měly původně skončit v roce 2025, podařilo se je ale o téměř rok urychlit.

Dvorecký most, otevřen 2026

Nejnovější pražský most přes Vltavu, v pořadí 21., spojující břehy Podolí a Smíchova. Architektura mostu je inspirována kubistickými prvky. Respektuje okolí a tradiční pražské obloukové mosty.

Přes most povede cyklotrasa, budou moci přes něj chodci a také tramvajová a autobusová doprava v rámci MHD a vozy Integrovaného záchranného systému. Osobní automobilová doprava sem nebude mít vjezd.

Končí jedna etapa, říká majitel přívozu pod novým mostem. Josefína vyjede naposledy

Most se stavěl od roku 2022, k úplnému přemostění došlo na podzim 2025. Na mostě bude umístěna tramvajová zastávka.

Diskutovalo se jméno nového mostu. Ve finále se rozhodovalo mezi názvem most Anežky České a Dvorecký most, který byl od počátku názvem pracovním. V anketě se Pražané jednoznačně vyjádřili pro druhou variantu, kterou v březnu posvětili také pražští radní.

Kvůli neočekávaným komplikacím týkajících se zejména geologických podmínek na dně Vltavy se celkové náklady na most včetně projektování zvedly z 1,57 miliardy na 1,97 miliardy korun. Stavba se také prodloužila, původně měla být hotova už loni.

Vyšehradský železniční most, otevřen 1872

Most není oficiálně pojmenovaný. Občas se mu říká „výtoňský“ i „vyšehradský“. Původní varianta mostu byla postavena na třech pilířích. Zpočátku sloužil jen pro nákladní dopravu, později na něm začaly jezdit i osobní vlaky. Most byl kritizován pro estetický vzhled a hlavně pro absenci lávek pro pěší, kteří byli odkázáni na přívoz.

Pro pěší byl sice o šest let později otevřen nedaleký Palackého most, pro místní to ale znamenalo zacházku.

Most v dalších letech čelil kritice kvůli riziku podemletých pilířů. Také použitá ocel mostu měla nižší kvalitu než pozdější plávková ocel.

Nová verze z mostu z roku 1901 byla navržena ve verzi o půl metru vyšší, byly prosazeny pěší lávky na obou stranách. Ačkoliv byl most dvojkolejný, druhá kolej se začala využívat až v roce 1908 po úpravě kamenného viaduktu na výtoňské straně.

V minulých letech se hovořilo o tom, zda bude most zbourán a nahrazen novou konstrukcí, nebo rekonstruován.

Palackého most, otevřen 1878

Na území Prahy je to třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu a byl první, přes který vede tramvajová trať.

Při jeho stavbě bylo v Praze použito poprvé kesonové založení pilířů. Už při ní se počítalo s tím, že most bude časem rozšířen.

Od roku 1897 byly na strážních budkách na obou koncích mostu osazeny čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka. Ta byla na konci války 1945 poškozena a později přemístěna na Vyšehrad.

Most je dlouhý 228 metrů. Původně byl „barevný“. Jako nový měl prvky s národními barvami, ty ale působením exhalací brzy zanikly.

Jiráskův most, otevřen 1933

Je 310 metrů dlouhý a 21 metrů široký, má šest obloukových polí o rozpětí 45 až 51 metrů. Most byl uveden do provozu ve dvou etapách. Nejprve to byla střední část s kolejnicemi pro tramvaje a později zbytek. Koleje se posléze ukázaly jako zbytečné a byly odstraněny. Vedla tudy jediná pražská trolejbusová trať propojující oba břehy Vltavy.

Stavbě mostu bránil na smíchovské straně barokní pavilon v Dientzenhoferových sadech. Ten se měl původně posunout o 110 metrů dál, ale nakonec byl zbořen, protože se nenašla žádná pojišťovna, která by v případně neúspěšného přesunu uhradila škody.

Původně měl stát mezi Myslíkovou ulicí, vést přes Žofín na Dětský ostrov. Tam jsou dodnes vidět nábřežní opěry, které nebyly nikdy použity.

Zmenšenou kopií Jiráskova mostu byl most Petrohradské ulice ve Vršovicích. Není jisté, který je starší, či zda si autoři mostu nejprve nezkoušeli svůj projekt nanečisto.

Most Legií, otevřen 1901

Sestává se z devíti plochých kleneb různého rozpětí, nad Střeleckým ostrovem jde o klenbu z kruhových segmentů, ostatní mají elipsovitý tvar.

Na stavbu byly použity žulové kvádry. Na obou stranách mostů jsou vždy dvě věže, kdysi sloužily k vybírání mýtného.

Otevření mostu 14. června 1901 se zúčastnil císař František Josef I. Současný název mostu je od roku 1990, stejně se jmenoval ještě v letech 1919-1940 a 1945-1960.

Předchůdce: Na místě nynějšího mostu Legií stál od 6. listopadu 1841 druhý pražský most přes Vltavu, most císaře Františka I., zvaný také Řetězový most. Stavěl se od roku 1839 a svůj název dostal po bývalém císaři Františku I. V roce 1898 most dosloužil, v jeho těsné blízkosti byl postaven provizorní dřevěný most.

Karlův most, otevřen 1378

Jedna z nejnavštěvovanějších českých památek, nejstarší kamenný most v Praze. Jméno nese po svém zakladateli Karlu IV., který ho dal postavit na místě strženého Juditina mostu. Dokončen byl v 15. století.

Na mostě bylo od konce 17. století postupně umístěno 30 převážně barokních soch a sousoší. Most je 515 metrů dlouhý, tvoří ho 16 oblouků.

Most několikrát poničila povodeň. V únoru 1784 stržené vory a ledy ucpaly oblouky mostu a voda podemlela pilíře, celkem šest jich bylo silně poškozeno.

Po povodni v září 1890 klády protrhly most z utržených vorů, které se o most zarazily a bily do pilířů. O události se tehdy mluvilo jako o nejhorší katastrofě od požáru Národního divadla. Obnova zřícené části mostu byla ukončena o dva roky později.

K dalším opravám docházelo v 60. a 70. letech 20. století, další rozsáhlá rekonstrukce byla dokončena v roce 2010.

Po mostě od roku 1883 jezdila koňka, od roku 1905 do roku 1908 elektrická tramvaj. Později zde jezdily i autobusy a veřejná doprava. Ta skončila v roce 1965 a od té doby most slouží jen pěším.

Předchůdci: Už v roce 935 byl v Praze zřejmě dřevěný most, protože se o něm mluví v souvislosti s převozem těla knížete Václava ze Staré Boleslavi do Prahy. Další dřevěný most je připomínán v roce 1118, ten byl ale v roce 1157 zničen povodní. Nahradil ho kamenný Juditin most, zbudovaný v letech 1158 až 1172 českým králem Vladislavem I. a nazvaný na počest jeho manželky Judity Durynské. Most pobořila povodeň v únoru 1342.

Mánesův most, otevřen 1914

Stojí na místě bývalé Rudolfovy lávky (1868-1869), vede po něm tramvajová trať. Původní název z roku 1914 Most arcivévody Františka Ferdinanda, současný nese od roku 1920.

Most je betonový a má čtyři vylehčená klenební pole. Je vystaven v uměleckém slohu odpovídajícím moderně po roce 1910 s několika detaily českého kubismu.

Na pilířích je ozdoben figurálními vlysy s náměty ze života vltavských plavců, na stranách staroměstského nájezdu na most jsou fontánky s chrliči a na stranách malostranského nájezdu znaky města a země. Na staroměstském předmostí na pokraji Náměstí Jana Palacha stojí socha malíře Josefa Mánesa od Bohumila Kafky z roku 1951.

V 60. letech byla původní dlažba vozovky a mozaiková dlažba nahrazena asfaltem. Kvůli problémům s ním byl v letech 1992-94 odstraněn.

Od roku 2009 na mostě vzniká chodník slávy, kdy jsou postupně instalovány mosazné hvězdy jako hold českým skladatelům.

Čechův most, otevřen 1908

Je jen 169 metrů dlouhý, je nejkratší z pražských vltavských mostů. Most patří mezi chráněné technické památky a vede po něm tramvajová trať.

Vybudovaný byl v letech 1905-1908 a je to jediný ocelový obloukový most v Praze. Přímo pod mostem vede hlavní kanalizační sběrač. Betonové pilíře s tuhou výztuží z profilových želez jsou založeny na kesonech.

Ocelový most prošel první významnou údržbou až v roce 1939, úpravou vzhledu prošel v letech 1954-57, kdy prostor v pobřežním pilíři původně určeném pro kavárnu, byl nahrazen širším průjezdem ve směru od Klárova.

V roce 1965 se vlivem koroze zřítily tři původní kandelábry. Po zhodnocení stavu byly nahrazeny i zbývající stožáry a začala příprava na celkovou rekonstrukci, která proběhla v letech 1971-74. Další velkou rekonstrukcí most absolvoval v letech 2000-2001.

Štefánikův most, otevřen 1951

Do provozu byl uveden v roce 1951, kdy nahradil visutý řetězový most císaře Františka Josefa I., který tu sloužil od roku 1868.

Má železobetonovou konstrukci o třech polích, dlouhý je 182 metrů. Při stavbě bylo použito poprvé skruží z ocelových trubek. V roce 1953 byl na levém břehu Vltavy zprovozněn navazující Letenský tunel. Na novoměstském břehu byla v letech 1969-1999 umístěna socha Jana Švermy, dlouhá léta po něm nesl i jméno.

Most prošel v roce 2007 celkovou rekonstrukcí. Kompletně se vyměnila vozovka, dlažbu nahradil asfalt. V loňském roce bylo na pravém břehu Vltavy vybudováno schodiště z mostu na náplavku Dvořákova nábřeží.

Hlávkův most, otevřen 1912

Most byl postaven v souvislosti s regulací Vltavy, při které bylo změněno trasování řeky a zrušena řada vltavských ramen a ostrovů. Ve své původní stopě vedl od Těšnova přes Jerusalemský ostrov, Korunní ostrov a Štvanici, tedy v jiné stopě než dnes. Most byl tvořen dvěma částmi, kvůli sporům mladší a starší generace architektů byla každá část jiné konstrukce.

V letech 1958-62 byl kompletně přestavěn a rozšířen do dnešní skoro přímé trasy. Severní předmostí z roku 1983 pak bylo přestavěno na mimoúrovňovou křižovatku.

Před prodloužením metra C jezdilo po mostě hodně autobusových linek z Florence, na Štvanici měly zastávku. V roce 1984 byly všechny denní autobusové zastávky zrušeny.

Tramvajová trať tudy vede středem komunikace, v roce 2015 přibyly na mostě tramvajové zastávky.

Most je nad ostrovními pilíři vyzdoben reiléfy vytesanými přímo do betonového zdiva. Na levém předmostí jsou žulová sousoší Práce a Humanita od Jana Štursy.

Negrelliho viadukt, otevřen 1850

Nazývá se též Karlínský viadukt, spojuje Masarykovo nádraží s Bubny. Pojmenován po svém staviteli Aloisi Negrellim. Je historicky prvním pražským železničním mostem a druhým nejstarším dochovaným pražským mostem přes Vltavu. S délkou 1120 metrů je nejdelším železničním a čtvrtým nejdelším mostem v Česku. Do roku 1910 byl nejdelším mostem Evropy.

Stavba měla být svěřena Janu Pernerovi, který vedl stavbu trati mezi Olomoucí a Prahou. Zřejmě navrhl i současné vedení Negrelliho viaduktu, při nehodě však zemřel. Proto stavbu řídil inženýr Alois Negrelli.

Koncem 19. století byl most kritizován coby překážka v rozvoji a prostupnosti města. V roce 2002 stejně jako Karlův most přestál povodeň, která zatopila téměř celý Karlín.

V letech 2017-2020 byl celkově rekonstruován za 1,5 miliardy korun. V dalších letech bylo rekonstruované přilehlé nádraží Praha-Bubny, po mostě se pak naplno z Prahy na Kladno začalo jezdit opět až v létě 2025.

Štvanická lávka, otevřena 2023

Pěší lávka s povoleným vjezdem cyklistů dlouhá zhruba 300 metrů byla oznámena už v roce 1999. Kvůli povodním pak ale byla realizace odložena. Po dalších průtazích se začalo stavět v lednu 2022. S výstavbou byla spojena úprava okolí.

Na Štvanici vznikl nový park, na Bubenském nábřeží široká promenáda. Další rekonstrukce se týkala Bubenského nábřeží a Argentinské ulice, včetně opravy tramvajové tratě. Lávku se podařilo otevřít v červenci 2023.

Součástí lávky je i zvedací konstrukce sloužící k ochraně mostu při povodních. Na Karlínské straně je vložen do konstrukce ocelový kloub, na holešovické zdvihací píst.

Libeňský most, otevřen 1928

Spojuje levobřežní Holešovice s pravobřežní Libní. Vede po něm tramvajová trať. Je sestaven z šesti stavebních celků, je někdy označován jako Libeňské soumostí.

Most nikdy neprošel zásadnější opravou, dlouhodobě je ve špatném technickém stavu. V roce 2002 byl při povodních mírně poškozen.

Od roku 2004 je plánována rekonstrukce. Podle Technické správy komunikací, jež si v roce 2009 nechala zpracovat studii stavu mostů, patří Libeňský k těm, které nejvíce utrpěly povodní v roce 2002, a potřebuje tedy generální opravu.

Řadu let se mluví o opravě či stavbě nového mostu, zatím zmizela část konstrukce, takzvaný inundační most na libeňské straně. Loni ale antimonopolní úřad zakázal městské firmě Technická správa komunikací most přestavět ve spolupráci firmou s Metrostav TBR vybranou v tendru z roku 2022.

Důvodem byly podle úřadu příliš rozsáhlé úpravy projektu, které zahrnovaly stavbu nového mostu přes řeku namísto původně zamýšlené rekonstrukce. Městská firma nyní musí nechat zpracovat novou projektovou dokumentaci, což potrvá několik let. Stavební práce by mohly být hotové v roce 2032.

Holešovický železniční most (2019)

Holešovický železniční most, otevřen 1976

Spojuje stanici Praha-Holešovice a odbočku Rokytka v Libni, je po něm vedena tzv. Holešovická přeložka. Navazuje na něj železniční tunel pod Bílou skálou.

Neobvyklá je šikmost mostu, neboť most překračuje řeku pod úhlem 45 stupňů. Jeho levé předmostí (holešovické) se nachází dále po proudu řeky, předmostí libeňské je na pravé straně.

Most je postavený z předpjatého betonu, rozdělený na 5 stejných polí po 77,5 metru. Čtyři návodní pilíře mají kruhový průřez a minimálně ovlivňují průtok a provoz na řece.

Most Barikádníků, otevřen 1980

Spojuje Holešovice s Holešovičkami v Libni a tím i s Trojou. Má zásadní význam pro dopravní propojení v severojižním směru, přivádí sem mj. dopravu z dálnice D8.

Navazuje na původní železobetonový most z roku 1928, který sloužil téměř 50 let. Na trojské straně nedaleko mostu Barikádníků ústí na povrch tunel Blanka, který je součástí městského okruhu a přivádí sem auta z Letné a Břevnova.

Zajímavostí starého mostu je, že vystupuje coby důležitý neživý objekt v českém filmu Němá barikáda režiséra Otakara Vávry. V blízkosti mostu se od roku 1983 nachází pomník bojovníka padlého na pražských barikádách.

Trojský most, otevřen 2014

Silniční a tramvajový ocelový obloukový most. Vede z Holešovic do Troji. Nahradil původní trojský tramvajový most zvaný „Rámusák“, který sloužil od roku 1981 do 2013.

Při pojmenování mostu se uvažovalo o jménu po zesnulém prezidentovi Václavu Havlovi. Rada však nakonec dala přednost vžitému názvu Trojský most.

Předpjatá deska mostovky je uložená na prefabrikovaných příčnících zavěšených přes síťový systém 200 ocelových táhel.

Most má po dvou jízdních pruzích pro každý směr, střední tramvajové těleso, oboustranné chodníky pro pěší s povoleným vjezdem cyklistů. Součástí křižovatky na severním předmostí je mimoúrovňová křižovatka Troja, jejíž součástí je zaústění tunelu Blanka na Městském okruhu.

Délka mostu je 262 metrů, rozpětí hlavního oblouku 200 metrů. Výška nosné konstrukce je 34 metrů nad maximální plavební hladinou. Opěry a pilíře stojí na vrtaných pilotech ve skalním podloží na březích, do šířky řeky žádný pilíř nezasahuje.

Trojská lávka, otevřena 2020

Ocelová lávka mezi Trojou a Císařským ostrovem. Vyrostla na místě betonové lávky z roku 1984, která se v roce 2017 zřítila. Spojení pak tři roky zajišťoval přívoz.

U řeky nejprve býval původně přívoz, který byl na zimu nahrazován pontonovým mostem, který v roce 1977 při povodni zničil šíf, který se utrhl. Vojáci zde poté postavili montovaný most s dřevěnou pochozí plochou, Pražané mu říkali lávka. Jeřábová loď ji ale při opravě jezu poškodila. Přes poškozenou lávku ale lidé dál chodili i přes zákaz vstupu. V roce 1978 na ní byla natočena úvodní scéna dílu Majora Zemana „Rukojmí v Bella Vista“. Lávku v roce 1981 smetla další povodeň.