Metoda rozvíjí soustředění i chuť objevovat. Pomáhá žákům s pochopením zadání úlohy

Reportérka iDNES.cz navštívila jednu z vyučovacích hodin matematiky na českobudějovické Základní škole Nová. Do ní chodí žáci z cizojazyčného prostředí a ze sociálně slabších rodin. Mnozí přicházejí s omezenou slovní zásobou a s minimem jazykových, sociálních i kulturních zkušeností. Učitelé proto vyučují speciální metodou, která jim pomáhá najít společnou cestu.

Středa dopoledne a ve 4. B na Základní škole Nová v Českých Budějovicích začala hodina matematiky. Učitel Pavel Prázdný zadává svým žákům slovní úlohu z učebnice. Ale místo toho, aby začali rovnou počítat, pedagog nejprve řeší, aby jeho svěřenci vůbec správně pochopili zadání.

Využívá takzvanou Feuersteinovu metodu instrumentálního obohacování (FIE), přičemž jde o jedinou základní školu ve městě i širším okolí, kde s ní pracují. „Kdo ví, jak by postupoval? “ ptá se třídy. Slovní úloha uvádí, že rodina má dva příjmy a třetinu vydá za nájem. Kolik zbude?

5 fotografií

Zvednou se dvě ruce z dvacítky. „Co to je příjem?“ začne diskutovat s dětmi. „Příjem je něco, co přijmu, dostanu,“ napovídá. „Dává to šéf,“ reaguje dlouhovlasá dívenka.

„Správně. A může něco ovlivnit, kolik to bude?“ ptá se učitel dál. „Jak dobře pracujeme. Jak chodíme do práce. Jakou máme smlouvu. Co přesně děláme, jakou práci,“ zní z lavic.

„Jasně. Takže výši příjmu můžeme ovlivnit i sami třeba tím, jaký typ práce děláme. Jaké máme vzdělání. Dva lidé tedy nemusí mít stejný příjem,“ napovídá kantor. „Napadá někoho, jak se dá ještě jinak říct příjem?“ Podobným způsobem rozebírají každé další slovo a výraz.

Už žádné biflování. Feuersteinova metoda vzdělává bez stresu a zábavně

ZŠ Nová v Českých Budějovicích je specifická tím, že se zde potkává větší množství dětí z cizojazyčného prostředí a ze sociálně slabších rodin. Mnohé z nich přicházejí s omezenou slovní zásobou a s minimem jazykových, sociálních i kulturních zkušeností.

A právě tady Feuersteinova metoda pomáhá učitelům i dětem najít společnou cestu. Kantorům dává nástroje, jak významy trpělivě stavět od základů, a dětem umožňuje porozumět tomu, co čtou, přemýšlet nahlas a konečně se ve výuce chytit.

Žačka: Já v lese v životě nebyla

FIE stojí na přesvědčení, že kognitivní funkce, tedy pozornost, paměť, řeč, myšlení a schopnost řešit problém, se dají cíleně rozvíjet i u dětí, které mají slabší startovní podmínky. Učitel zde není ten, kdo hledá a upozorňuje na chyby, ale vede otázkami tak, aby si dítě významy slov a vztahy mezi věcmi uvědomilo samo.

„Často si přečtou jeden řádek, dva a dál se nesnaží, protože tomu prostě nerozumějí. Vzdají to,“ vysvětluje Pavel Prázdný, že vlastní motivace jedničkami se tady míjí účinkem.

Metoda vznikla původně pro děti, které byly neúspěšné nebo měly lehké mentální postižení. Ale funguje i u žáků ze sociálně znevýhodněného prostředí či u cizinců. U těch, kteří nerozumějí, neznají slova, nemají zkušenosti nebo se bojí mluvit.

„Probírali jsme například v přírodovědě ekosystém lesa. Část žáků ale nevědělo, co si pod tím představit. Nabídl jsem, aby mluvili například o tom, jaká zvířata žijí v lese. A jedna holčička mi pověděla: Já v životě v lese nebyla.“

Doma slyší, že je škola k ničemu. Chci jim ukázat smysl, říká ředitelka „problémové“ školy

FIE je podobná metodám trénování paměti a mozku například pro staré lidi trpící degeneračními onemocněními a pracuje s plasticitou mozku. „Čím víc žáci mluví, tím víc přemýšlejí,“ doplňuje Prázdný. A když přijdou na řešení sami, roste jim podle něj sebevědomí, motivace i chuť pokračovat.

Učitel zde nemá být tím, kdo uděluje přímé pokyny, ale je prostředníkem. „Někdy se dostaneme k zadání, kde zní, podtrhněte slova podle klíče. A děti tomu nerozumějí. Upozorním na slovo klíč. A třída ožije. Ptám se. Co to je klíč? “ vypráví. Slyší odpovědi jako klíč od bytu, od auta, nebo dokonce strejda má klíče na opravu. „Ale zaujalo mě, že padl i houslový klíč,“ zmiňuje.

„Když se pak významy slov a vztahy mezi věcmi začnou dostávat do hlavičky, do podvědomí, děti najednou pochopí, co se po nich chce. A pak přijde moment, na který čekám. Pane učiteli, já už to chápu, já už to vím,“ popisuje postup.

Metoda se však do běžného rozvrhu nevejde tak snadno. „Když si vezmu jednu hodinu týdně jen na FIE, jsem rád,“ říká Prázdný. Přesto si o ni děti samy říkají. Těší se na „body“, tedy na pomocné pracovní listy a instrumenty, se kterými pracují. Často je chtějí dokončit samy i o přestávce. Podle učitele je to důkaz, že když děti zažijí dílčí úspěch a porozumění, dostaví se chuť pracovat a učit se dál a víc.

Je vhodná i pro nadané děti

Jak uvedla ředitelka školy Vladimíra Havlíčková, s touto komplexní metodou se zde setkávají žáci už od první třídy. „Dětem pomáhá objevovat, jak přemýšlejí, a učí je pracovat s úkoly s větší jistotou a radostí. Nejde o dril, ale o promyšlené aktivity, které rozvíjejí pozornost, soustředění, vytrvalost i chuť objevovat nové věci,“ vyjmenovává.

„Na FIE velmi oceňuji i její univerzálnost. Je vhodná jak pro děti se specifickými poruchami učení, tak i pro nadané žáky, jejichž nadání dokáže podpořit a rozvíjet,“ dodává.

Škola má nálepku problémová, rodiče raději nedodržují spádovost

Metodu FIE vyučuje také zástupkyně pro 1. stupeň Martina Nelson. I ona vnímá, že její žáci postupně získávají větší jistotu. „Nebojí se zkoušet nové postupy, víc přemýšlejí nad tím, co dělají, a mají radost, když na něco přijdou sami. Je radost sledovat, jak jejich sebevědomí i chuť učit se postupně rostou, a zároveň vidím, jak roste i jejich schopnost více se na práci soustředit,“ říká.

Zazvoní na přestávku a děti mají za sebou společně vyřešenou část úlohy. „Plně už chápou, co se po nich v zadání chce, a tuto zkušenost budou moci využít i příště,“ uzavírá hodinu učitel Prázdný.