Osud knihy může být zajímavější než samotný obsah, tvrdí antikvář z národní památky

Hned dva známé antikvariáty skončily v posledních týdnech na Vysočině. Toho Igora Domkáře v Havlíčkově Brodě se však existenční potíže netýkají. Mimo jiné třeba i proto, že už skoro čtvrt století funguje na neobvyklém místě. Od roku 2002 je umístěn v národní kulturní památce, ve Štáflově chalupě.

Igor Domkář antikvariát v Havlíčkově Brodě provozuje pětadvacet let. Rok po začátku se mu naskytla jedinečná příležitost nastěhovat se do nejstaršího zachovalého domu ve městě. A v něm se mu daří. „Je to krásný svět a jsem rád, že ho můžu prožívat,“ říká třiapadesátiletý antikvář.

8 fotografií

Nemohu začít jinak. Určitě jste zaznamenal, že jen před pár dny skončily oblíbené antikvariáty ve Žďáře nad Sázavou a v Jihlavě. Neděsí vás to trochu?
Je mi to líto. Ale v Jihlavě byl velký prostor, určitě i velký nájem, nějací zaměstnanci. Uživit to asi nejde, knížky v dnešní době nejsou na prvním místě. Existuje spousta možností, kde knihu pořídit. Dokonale třeba fungují knihovny. Říkám, že to jsou nejkrásnější sociální ústavy u nás. Kdo nepotřebuje mít knihu doma, opatří si čtení jinak. Za standardních tržních podmínek se asi antikvariát už skutečně provozovat nedá.

Ale vám se daří, jak sám říkáte. Jak ho provozujete vy? Nemáte standardní podmínky?
Díky tomu, že jsem v téhle chaloupce, kterou vlastní město, to mám pořád za stejných podmínek jako z dob vzniku. Přijde mi to až neuvěřitelné, jsem tu jako časová konzerva. (smích) Neplatím tržní nájem, hradím jen energie, nemám žádné zaměstnance. Je to nízkonákladové. A ani můj svět v soukromí není nikterak náročný. Zatím to jde.

Ostatní antikvariáty se už jen kamennými prodejnami uživit nedokážou. Musí si k tomu přidat i e-shop...
Je to tak. Ten mám taky, už dlouho. Ale spíš se snažím specializovat ho na pro mě zajímavější tituly. Na internet už nedávám všechny knížky, spíš výjimečně nějaké zajímavosti. Hlavně se zaměřuji na sběratelské speciality. Nesnažím se přes internet prodat to, co má v nabídce dvacet jiných antikvariátů. O čtenáře se na internetu postarají velcí hráči na trhu.

V minulosti měla namále, teď ale Štáflova chalupa uspěla v soutěži krásy

Jak jste se vlastně dostal ke knížkám?
Jako normální čtenář, který rád chodil do knihovny. Měl jsem knihy rád už odmalička, jen co jsem se naučil číst. (úsměv)

A k antikvariátu jste se propracoval jak? Vím, že vzděláním k němu máte dost daleko...
To je pravda, vystudoval jsem obor operátor zemědělské techniky na zemědělské škole. (smích) Ve čtrnácti patnácti jsem neměl žádné cíle a šel jsem na školu, kam jsem se snadno dostal. Po škole jsem měl různá zaměstnání. A měl jsem sen uživit se něčím vlastním. Knížky, to byla taková součást mne samotného, tak to tak nějak vyústilo. Antikvariáty jsem navštěvoval. Při čtení životopisu Ernesta Hemingwaye se mi líbila pasáž o setkávání umělců v pařížském knihkupectví Shakespeare and Company, tak to mě hodně inspirovalo. Vytvořit místo s knihami a pro setkávání.

Jak dlouho se knihám profesionálně věnujete?
V roce 2001 jsem otevřel oficiální antikvariát v havlíčkobrodské Dolní ulici u mostu. Byl to prostor, který se zpočátku dal zaplatit. Ale během roku se mi třikrát zvedl nájem... Pak město nabízelo tuhle chaloupku, v ní jsem od roku 2002. Zkusili jsme to společně s kamarádem. Po čase už na to kamarád neměl čas, zůstal jsem sám. Přes drobné krize tu funguji dodnes.

Ano, vedení města kdysi dávno hledalo způsoby, jak Štáflovu chalupu oživit...
Město tenkrát vypisovalo konkurz. Kdokoliv z podnikatelů se mohl přihlásit s nabídkou, co v památkově chráněné chalupě provozovat. Nakonec jsme se přihlásili jen dva. Kromě nás byl adeptem brodský pivovar Rebel. Přišel se záměrem vybudovat tu stylovou hospodu. Ta by byla krásná, určitě bych do ní taky chodil. My jsme podali nabídku na vytvoření antikvariátu s výstavami a občasným programem. Město se pak rozhodlo pro nás.

Od té doby tu sídlíte v nezměněné podobě...
Víceméně ano. Pokud neberu nějaké interiérové změny, jako že jsem zvětšil knihovnu, tak je to tu pořád stejné.

Jaká má specifika podnikání v národní kulturní památce?
Pro mě je to krásný objekt. Ani jsem nesnil, že bych mohl podnikat zrovna v něm. To bylo jako sen. Ještě k tomu, když je to tak pěkně finančně nastavené. Nevýhodou je, že je to trochu stranou od centra a není tu úplný komfort, hlavně v zimě. Vytápí se to tu jen díky přímotopům. Klasická kamínka z bezpečnostních a památkových důvodů sem dát nelze. Přímotopy stojí nějaké peníze, tak to úplně dokonale nevyhřívám. A dům se sám o sobě nevytopí dobře.

Ale turisté určitě během sezony antikvariátu pomáhají, ne?
Že jsem v turistické památce, je výhoda i nevýhoda zároveň. Že se do prodejny dostanou lidé, kteří nehledají cíleně knížky, je ovšem fakt. To mi pomáhá. Však moje hlavní sezona jsou právě letní prázdniny. To je tu nejživěji, chodí turisté.

Jste tu na všechno sám. Nebývá na vás těch turistů v létě občas až moc?
Chtěl jsem to tak. Ale provozuji i e-shop a v posledních letech se mi stává, že mi nezbývá čas na obvyklou práci. Snažím se to nějak vykompenzovat. Tak jsem nově udělal pondělí jako zavírací den. Není to dobré vůči zákazníkům, ale už to nešlo jinak. K pětadvacátému výročí podnikání už si dovoluji nějaké ústupky. (smích) A třeba letos v lednu a v únoru jsem tu měl zavřeno úplně.

Mluvíte o obvyklé práci. Co to vlastně taková obvyklá práce antikváře, na kterou potřebuje klid, je?
To je přebrání výkupu, nafocení knih, jejich zařazení do e-shopu, umístění na internet, vystavení na Aukru. Na to potřebuji větší klid. A v ty pondělky mám klid i na vyřízení objednávek.

Když celé dny trávíte ve Štáflově chalupě, nefungujete taky trochu jako správce památky?
Spíš jako dveřník. Pro interiéry je příjemné, že se tu větrá. Samotnou správu má na starosti město. Já mu jen občas dám impulzy, že je potřeba něco udělat. Chtěl jsem třeba menší sklad na hromady knížek, dostal jsem ho. A podával jsem i žádost, zda by bylo možné před chalupou zřídit nějaké malé posezení, když turisté přijdou. Jsou tu krásné západy slunce.

Nečekají turisté tak trochu, že je chalupou provedete?
Ano. Když někdo přijde, nabízí se to. Ještě nedávno jsem tu měl kolegyni. Ta měla dar slova, bavilo ji to, chalupou turisty opravdu provázela. Ale nebyla to práce, spíš jen brigáda, za kterou navíc nebyla placená. Pak odešla. A pro mě to začínal být problém. Byla to další věc, která mě odtahovala od práce. Loni jsme proto najeli na jiný režim.

Na jaký?
Na komentované prohlídky sem chodí brigádníci najatí městem. Ale vždy v čase, na němž se předem domluvíme.

Opravy za miliony se vyplatily, Brod je Historickým městem roku v kraji

Je patrné, že chod antikvariátu je pro vás prvořadý. Pojďme proto ke knížkám. Co všechno u vás mohou zákazníci sehnat?
To je těžká otázka. Je to nahodilé. Výkupy už si vybírám. Hodně lidí nám knížky doveze a nechá nám je tady. Já to s díky přijímám, když se jedná o množství do pěti banánových krabic. Dá se mezi tím najít něco, co se dá prodat. Ale do antikvariátu dávám jen přebrané věci, o kterých si myslím, že by si mohly najít čtenáře a mít nějaký obchodní potenciál. Neustále něco vyřazuji, doplňuji. Ve skladu mám dvě stě beden, celkem tisíce knih.

Takže ve Štáflově chalupě rozhodně nemáte vše, že?
Ne, to vůbec. Je tu jen takový výběr, zbytek mám ve skladech. Dnes už není potřeba dělat antikvariát na množství knih. Málokterý zákazník má tolik času, aby se všemi těmi bednami probíral. Chci si to zpřehlednit a abych i já našel knížku, kterou zrovna někdo hledá.

O co mají lidé největší zájem?
Jsem zaměřen spíš na nízkonákladové tisky, starší tisky, mám rád hezkou vazbu. A když je kniha obohacena o grafický list nebo podpis autora, je to ještě lepší. Vždy se tu najdou autoři prověření věkem – třeba Hemingway, Dostojevskij, Tolstoj, Shakespeare. Lidi sem pro to chodí. Mám tu i nadmíru poezie.

Převládají spíše zájemci o čtení, nebo za vámi chodí většinou spíš sběratelé?
Teď už spíš sběratelé. Někdo má vášeň pro pohádky, někdo pro edice, protože jakmile se nějaká edice začala číslovat, probudila se sběratelská vášeň a každý to chce mít komplet. Touha po čtenářství se dá naplnit v knihovnách. Antikvariáty jsou podniky pro lidi, kteří chtějí něco vlastnit.

Co považujete za to nejzajímavější, co jste kdy vykoupil nebo prodal?
Zajímavých knížek bylo víc. Ale kdybych si měl sestavit své top 5, tak si vzpomenu třeba na první vydání Třech mušketýrů, dopis sira Arthura Conana Doyla, Švejka s věnováním Jaroslava Haška nebo bibliofilii, v níž měl grafiky Zdeněk Rykr. Ta byla vydaná jen v padesáti výtiscích. A do pětice nejzajímavějších bych řadil i knihy z prvorepublikového nakladatelství Aventinum v přednostním vydání s podpisy autorů. Tam byl třeba Karel Čapek, Josef Čapek, Ladislav Klíma a spousta dalších.

Zavírá Krmítko pro duši. Doba kamenných antikvariátů skončila, říká majitelka

To jsou i ceněné sběratelské kousky. Máte představu, co s takovými cennostmi, které prodáte, je potom dál?
Nikdy nevím, kde ty knihy skončí. Ale obvykle kolem nich bývá nějaký příběh. Hrozně by mě osud takových knih zajímal. Občas může být zajímavější než samotný obsah knihy. U extra slavných knih se ten příběh zaznamenává, je zmapovaný. Ale to je velká výjimka, obvykle si ten příběh lze domýšlet jen z náznaků.

Dokázal byste sehnat jakoukoliv knihu si zákazník přeje?
Pokud to je něco, co je dosažitelné, je to pravděpodobné. A také se to tak často děje. Chodí sem třeba lidé, kteří nechtějí mít s internetem nic společného a přitom danou knihu nabízí jiný antikvariát v e-shopu. To je pak jednoduché. Nebo sem občas přijdou lidé, že touží po určité knize, na kterou mají třeba vzpomínky z dětství, ale nepamatují si její název. Pak začne pátrání jako v detektivce. To mě baví, trochu do toho zapojit tu emoční rovinu.

Jak vidíte budoucnost antikvariátu ve Štáflově chalupě?
Chtěl bych si to tu udělat jednodušší a bohatší zároveň. Už nechci dělat antikvariát na množství knih, ale jen na výběr těch zajímavých. Taky bych si v knihách konečně rád udělal skvělý pořádek. A mým velkým přáním je více se tu nad knihami setkávat, diskutovat o nich, udělat občas nějaké čtení, sem tam koncert, výstavu. Snad se na to najde více času. Ale hlavně, antikvariát mě musí i nadále uživit.