Z dění na rodném Slovensku je mi smutno, cítil jsem i hanbu, říká ředitel divadla

Na život v Česku, potažmo v Jihlavě, si údajně zpočátku zvykal malinko hůř, nicméně po jedenácti letech už je zde ředitel Horáckého divadla Slovák Ondrej Remiáš jednoznačně doma. S rodinou se usadili v jedné z vesnic nedaleko krajského města Vysočiny.

Od úplného začátku tvrdil, že do Jihlavy nepřišel za prací, ale za výzvou. S tím, že až se mu ji podaří naplnit, zkusí se posunout zase o kousek dál. Letos v létě uplyne od jeho slov jedenáct let, a jak se zdá, motivaci zůstat má sedmačtyřicetiletý rodák z Nových Zámků Ondrej Remiáš stále dost velkou.

„Pokud bych motivaci ztratil, znamenalo by to, že už pro mě místo ředitele Horáckého divadla přestalo být výzvou. Jenže nic takového se zatím nestalo. Přestože nabídek odjinud jsem dostal už hodně,“ přiznává.

Co je tedy pro vás tou hlavní motivací pokračovat dál?
Mám výhodu, že se mi tady měnili umělečtí šéfové a s každým přicházejí nové ambice. To mě obohacuje. Lidi tu chodí do divadla rádi, zaměstnanci se nestydí říkat, že jsou z Horáckého divadla... A když jste někde, kde jsou dobří lidé, nemáte potřebu chodit jinam. Na druhou stranu, nikdy neříkej nikdy. Může se stát cokoliv.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz