Byty přetékající odpadem. Martin nabízí úklid zdarma, denně mu píší desítky lidí

„Prosím, přijeďte,“ píší Martinovi denně desítky lidí. Čekací listina na úklid domácnosti je dlouhá. Nejde totiž o ledajaký úklid. Martin Mojžíš Ondruš uklízí nejen zdarma, ale pomáhá hlavně lidem trpícím chorobným hromaděním věcí a seniorům, kteří už péči o domácnost sami nezvládají.

„Je to často kombinace obojího,“ říká a dodává, že všem bohužel vyhovět nedokáže, i když by rád. Poptávka je totiž mnohem větší než kapacity. Na pomoc čekají lidé, kteří potřebují vyklidit byt nebo dům, ale sami to nezvládnou.

Úklid zdarma se protáhl

„Někdy je to jen starší paní, co potřebuje uklidit byt, protože se špatně pohybuje, ale často mi i píšou příbuzní a blízcí lidí, kteří žijí v opravdu špatných podmínkách, jestli bychom jim pomohli uklidit,“ popisuje Martin.

To se ještě může hodit! Proč jsou Češi sběratelé krámů a neumějí se jich zbavit

Všechno začalo předminulý rok před Vánoci. Martin měl s kolegy stěhovací firmu a při jedné zakázce narazili na byt v naprosto nevyhovujících podmínkách. „Ten člověk tam žil v mokré a pomočené posteli, zavalený věcmi,“ vzpomíná.

Rozhodli se proto vyhlásit předvánoční akci a nabídnout zdarma úklid těm, kteří si nemohou uklidit sami nebo si ho nemohou finančně dovolit.

Odezva byla obrovská. „Vůbec jsem nečekal, kolik se ozve lidí,“ říká. Zakázek postupně přibývalo, práce se protahovala a z krátkodobé pomoci se stala každodenní realita. Jasné ale bylo, že do Vánoc všechno uklidit nestihnou.

19 fotografií

„V době, kdy už jsem měl být dávno v práci a stěhovat, jsme pořád uklízeli. A na čekací listině přibývali další lidé,“ popisuje. Rozhodl se proto věnovat úklidům naplno. Nechtěl totiž odmítnout ty, kterým pomoc slíbil.

Aby to finančně zvládl, založil sbírku a projekt začal postupně růst. „Momentálně je to tak, že nás živí stěhování, které pokryje i ty úklidy a tvorbu sociálních sítí. Někdy dostaneme nějaký dar,“ vysvětluje s tím, že od lidí, kterým uklízí, nic nechce. Dnes má za sebou zhruba stovku uklizených bytů, přesto další desítky ho čekají.

Hromadění je problém

Chorobné hromadění věcí je prý v Česku stále přehlížený problém. „Moc se o tom nemluví, ale je to častější, než si myslíme. Upřímně si myslím, že v každé ulici v Praze je minimálně jeden takový byt. Často se mi stane, že uklízím jen o kousek dál, než jsem byl minulý týden,“ říká Martin.

Podle Richarda Krombholze, primáře gerontopsychiatrického oddělení na psychiatrii v pražských Bohnicích se tento problém týká především seniorů. „Jedná se převážně o starší lidi, kteří jsou k tomu náchylnější,“ říká Krombholz. Důvody jsou dle odborníků různé – od úzkosti a deprese po ztrátu blízkých nebo dlouhodobou samotu.

Třicet drobností pro velký úklid. Usnadní ho, a změníte byt k nepoznání

„Měla jsem klientku, která dlouhá léta měla od manžela zakázáno cokoliv kupovat, neměla nikdy nic nového. Když se pak rozvedla chtěla si vše vynahradit a začala nakupovat různé, mnohdy nepotřebné nebo opakující se předměty. Dospělo to k tomu, že v bytě měla pouze uličky pro chůzi mezi hromadami věcí,“ říká Lucie Záhrobská, vedoucí poradenského centra organizace Život 90. Podle Krombholze by od příštího roku měla mít porucha chorobného hromadění nově v psychiatrii své vlastní ukotvení a označení.

S přibývající prací při úklidech pak Martin zjišťoval, že je jediným, kdo takovou službu poskytuje.

„Problém byl, že tu neexistovala organizace, která by to tu dělala a těm lidem nějak pomohla,“ říká Martin. To jej nakonec vedlo k založení vlastní organizace, kterou pojmenoval Břečťan. Ta navazuje na původní úklidovou iniciativu. Nyní však už nejde jen o samotný úklid, ale také o propojení lidí s odborníky a dlouhodobou podporu. Cílem je, aby se tito lidé nevraceli zpět do stejných podmínek.

„Pro nás je teď stěžejní, abychom dokázali zaplatit týmy, které budou uklízet. Zároveň je důležité, aby do jednoho bytu chodili ti samí lidé. Je to hodně o důvěře – klienti si na nás musí zvyknout a cítit se bezpečně.“

Břečťan se postupně snaží budovat síť spolupráce se sociálními pracovníky, městy i neziskovým sektorem a rozšiřovat své služby. Do budoucna by chtěli vytvořit systém, který bude schopný reagovat rychleji, než je tomu nyní.

„Vždy jsem si představoval, že babičky v důchodu pijí turka, luští křížovky a koukají na televizi. Najednou ale vidíte někoho, kdo spí ve vlastní moči a nevychází z bytu,“ popisuje Martin s tím, že jde o lidskou důstojnost. A právě proto jeho telefon dál plní stejná prosba – „Prosím, přijeďte“.