Střelba, mrtví a strach. Barikády na kraji Prahy byly hloupost, líčí stoletý pamětník

Pátého května 1945. Ten den měl slavit narozeniny, ale na oslavu nakonec neměl náladu. Zrovna obědval, když zaslechl z rozhlasu úpěnlivé volání o pomoc a výzvu ke stavbě barikád. Rozhodl se, že s kamarády půjde pomoci. Vyrazili o den později. „Pršelo. Vzali jsme v dílně kus železa a šli jsme. Úplná hloupost,“ vzpomíná Václav Ježdík, který v úterý oslavil narozeniny s pořadovým číslem 100. Barikády stavěl, ale na příkaz Němců je i boural.

Jako by to ani nebyly události staré přes 80 let, ale staly se nedávno. Dnes stoletý Václav Ježdík z Prahy si přesně vzpomíná na to, co dělal, když mu bylo čerstvě devatenáct.

„Tady kde stojíme, bylo pole. Tudy jsem chodil z Krče, kde jsme tehdy bydleli, na první tramvaj jedoucí do Prahy,“ zavzpomínal vyučený zámečník v úterý, v den, kdy završil kulatou stovku. Shodou okolností v den výročí počátku květnového povstání v Praze.

Byl prokřehlý, a tak si ruce strčil do kapes. U Krčského hřbitova míjel asi šest německých vojáků. „Tak teď si budou myslet, že mám v kapse granát a zastřelí mě,“ pomyslel si.

Článek je součástí iDNES Premium. Více informací na webu iDNES.cz