Chůze je svoboda, říká turista v penzi. Za 44 dní chce nyní zdolat 1 700 kilometrů

Pochody dlouhé přes sto kilometrů, nocování pod širým nebem, řada dní o samotě s rozmary počasí a tím, co život na cestě přinese. Pro někoho noční můra, pro Zdeňka Rajnoška splněný sen. Chůze přírodou a ideálně na dlouhé vzdálenosti ho lákala od mládí, kdy se vydal na legendární, zhruba 1 200 kilometrů dlouhý přechod Československa Tachov - Dukla.

Po nedávném absolvování Stezky Českem má dvaašedesátiletý aktivní důchodce další cíl. Pod přezdívkou Obejda chce obejít všech patnáct Domů přírody v Česku, aby propagoval tato návštěvnická centra i téma udržitelné turistiky. Trasu dlouhou přes 1 700 kilometrů míní zdolat za čtyřiačtyřicet dní.

10 fotografií

Co přivede sedmnáctiletého kluka k přechodu Československa? Mohl jste asi trávit prázdniny řadou jiných způsobů?
Byla to náhoda, která se udála už v minulém tisíciletí, v roce 1980. V tehdejším AZ magazínu jsem zachytil informaci o pochodu, který pořádala armáda. Šlo o etapový přechod Československa - z Tachova až na Duklu (památné bojiště Dukla u slovenského Svidníku - pozn. red.). Zaujal mě, chtěl jsem to zkusit. Člověk mohl jít jen několik etap, ale já s několika dalšími lidmi jsme to ušli celé. Jako student jsem na to měl přes léto čas. Bagáž vám vezlo vojenské auto a přespávalo se různě po školách, kulturácích a tělocvičnách. Byla to skvělá zkušenost.

Navnadilo vás to na další cesty?
Rozhodně. Navíc jsem se tam seznámil se „stovkaři“, lidmi, kteří chodili stokilometrové pochody. Ty v té době měly samozřejmě jinou podobu než dnes. Nebyly žádné čelovky, ale klasické baterky, které nic moc nevydržely. Takže noční část trasy se chodila hlavně po silnicích, terénem se šlo přes den. Později přišla vojna, práce, rodina, děti, času na túry už tolik nebylo. Ale dočkal jsem se. Stal se ze mě před dvěma lety - jak já říkám - důchodec, takže si mohu dovolit vyrážet častěji a na delší dobu. Ostatně už jen to slovo důchodec k chození přímo vybízí. (smích)

Jakou túrou jste oslavil odchod do předčasného důchodu?
Tehdy byla hodně propagovaná Stezka Českem a Via Czechia, což zlákalo předloni i mě. Jen jsem si vytvořil takovou svoji vlastní verzi. Z každé stezky jsem vybral ty nejhezčí úseky a něco si přidal, protože mě lákalo projít si třeba Slezsko. Každopádně jsem chtěl mít všechny významné body - nejsevernější, nejjižnější, nejvyšší a podobně.

Za jak dlouho jste trasu zdolal?
Republiku jsme obešel za 44 dní a nachodil u toho 2 087 kilometrů.

Kde jste nocoval?
Spal jsme téměř vždy venku, jenom pětkrát v posteli někde v penzionu - pokaždé, když za mnou někdo přijel. Neměl jsem s sebou stan ani celtu, vystačím si se Žďárského vakem, takzvaným žďárákem. Jde o bivakovací vak podobný spacáku, ale z nepromokavého materiálu. A když to šlo, využil jsem různé přístřešky.

Nevadí vám chodit sám?
Nemám s tím problém, navíc občas samozřejmě někoho potkáte. I když třeba v Českém lese je to hodně opuštěné. Tam sice procházíte řadou vesnic, ale většinou jen na cedulích informujících o zaniklé obci.

Stezky jsou teď dost populární. Jaké lidi jste potkával?
Já hlavně šel trochu jinak než ostatní poutníci. Ti mířili většinou od západu na východ, tak jsem si řekl, že vzhledem k popularitě tras bude lepší, půjdu-li obráceně. Lidi jsem tak skutečně míjel hlavně proti sobě. Překvapilo mě, kolik jsem potkal žen a dívek, co chodí samy. Nebo dokonce s dítětem či dětmi. Viděl jsem i celé skupiny maminek s hromadou dětí, často i úplně malinkých. Šly třeba na pár dní, měly zaplacené penziony a takto cestovaly. To mi přijde skvělé. Myslím, že motto stezky „Jít může každý“ to zcela naplňuje.

Jak na cestě řešíte jídlo? Vaříte?
Vím, že pro řadu lidí je vařič nezbytnost, ale já to vidím jako zbytečnou zátěž. V Česku je dost možností, kde se najíst, až třeba na pár úseků v Krušných horách, Českém lese, na Šumavě - člověk s tím musí počítat. Holt si dám jen něco studeného. A občas příjemně překvapí nějaký lesní bar nebo třeba vybavené ledničky, na jaké jsem narazil v Přebuzi v Krušných horách. Byly plné jídla, pití, nechyběla ani rychlovarná konvice. V Jizerských horách jsem se zase dostal, díky informaci od náhodného turisty, do cíle tradičního výstupu na nejvyšší vrchol Smrk. Celý den pršelo - a tam se podávaly klobásy, pivo a dokonce jsem dostal i diplom. Právě takové nečekané zážitky jsou nejlepší.

Podobně naladění nadšenci asi chápou, co vás na takové pouti baví, ale jak byste to popsal těm ostatním?
Hudební skupina Traband napsala kdysi píseň Jdu krajinou, a ta přesně vystihuje mé pocity. I já jdu krajinou, krok za krokem, nikam nepospíchám, není kam. Nejsem otrok času, mám svobodu pohybu. Když totiž jedu třeba autobusem (auto Zdeněk Rajnošek ze zásady nepoužívá - pozn. red,), nestíhám krajinu a dění okolo pořádně sledovat. V minulosti jsem hodně jezdil na kole - dojel jsem si třeba do Švédska, Itálie, Burgundska. Ale zjistil jsem, že i kolo už je na mě moc rychlé. Samozřejmě na něm jezdím i teď, ale přírodu si nejlépe vychutnám pěšky.

Jak jste přišel na nápad obejít všechny Domy přírody v České republice?
V Domě přírody Žďárských vrchů v Krátké, kde pracuje má manželka, jsem zahlédl takzvaný návštěvnický pas. Listoval jsem v něm a zjistil, že v Česku existuje patnáct Domů přírody, vzdělávacích návštěvnických center, kde do pasu sbíráte razítka. Tak mě hned napadlo, že by se daly spojit v trasu a obejít. Tahle myšlenka zaujala provozovatele Domu přírody Žďárských vrchů (obecně prospěšná společnost Chaloupky - pozn. red.). Letošek je totiž Rokem chráněných krajinných oblastí, navíc půjde i o propagaci udržitelné turistiky, což se mi líbí.

Jaký máte plán cesty?
Domy přírody jsou roztroušené po republice, takže jsem itinerář tvořil se známými z oddílu orientačního běhu. Vznikla snad optimální trasa měřící kolem 1 700 kilometrů. Vyrazím na východ směr Moravský kras a dál na Pomoraví a Poodří, přes Bílé Karpaty směr Hodonínsko, Pálava a Třeboňsko. Poté to vezmu přes Blaník, Český kras, Brdy, Český a Slavkovský les až do Jizerských hor. Následovat bude Český ráj a opět Žďárské vrchy.

Nocleh v přírodě, pod střechou a zadarmo? Turistům slouží první lesní útulny

Bude putování spojeno s nějakým programem, akcemi?
Z Domu přírody v Krátké vyjdu desátého května. Vyrazím přes Kadov na Paseckou skálu, odkud lze přehlédnout velkou část Žďárských vrchů. Doprovodit mě tam mohou právě turisté a další zájemci. A také v dalších Domech přírody o akci vědí. Je na nich, zda moji návštěvu využijí v programu. Jinak střípky z putování najdou lidé na Facebooku, na profilu Obejda, což pro mě, přiznám se, bude něco nového. Jinak jsem totiž zvyklý mít na cestách jen tlačítkový telefon, který používám zřídka.

Za jak dlouho chcete trasu ujít?
Plán je 44 dní. Stezka Českem, která mi zabrala stejnou dobu, byla sice delší, ale tady musím počítat i se zastávkami v Domech přírody. Nějaký čas asi zabere i komunikace k propagaci cesty. Ale třeba mé zážitky někoho zaujmou a poslouží jako inspirace na výlet do přírody.

Trénink vám asi nechybí, vzhledem k vaší zálibě ve stokilometrových pochodech. Vyrážíte na ně pravidelně?
Česko-slovenský pohár v ultratrailu jich pořádá spoustu, takže je z čeho vybírat. Závodí se samozřejmě i na čas, ale organizátoři zároveň umožňují i nám pomalým jen sledování počtu absolvovaných pochodů. Na každý rok je jich vypsáno asi patnáct až dvacet, které se započítávají do žebříčku. A já si vždy nějaké vyberu a jdu. Některé jsou pohodové, jiné extrémní.

Trek, pot a slzy. Houslistka v krizi našla sama sebe až na nejtěžší túře Evropy

Jaký extrém si nenecháváte ujít?
Vyhlášená je třeba Pražská stovka. Jmenuje se sice stovka, ale obvykle se její délka pohybuje mezi 130 a 150 kilometry. Aby to nebylo tak snadné, koná se kolem Mikuláše, kdy je krátký den, a většinu času se jde potmě. A pochopitelně nebývá úplně krásné počasí. Krom toho trasa nevede moc po cestách, ale spíš pěšinami a terénem. Pořadatelé si to při plánování vychutnávají. Jak se jde kolem nějakého kopce, hned najdou místo, co je pod ním úplně nejníž, a kolmicí nás vedou až nahoru. (smích) Vše je ale perfektně značené a organizace celkově skvělá.

Stovkový pochod, doplněný i o kratší túry, jste se spolkem Bratrstvo Žďárských vrchů pořádali i na Vysočině, že?
Šlo o akci Neváhej a choď, odehrálo se asi deset ročníků právě ve Žďárských vrších, jako součást oslav Dne Země. Teď děláme už „jen“ podzimní navigačně-orientační pochod Osmistovky Žďárských vrchů; letos bude už patnáctý ročník. Lidé, jichž bývají desítky, při něm musí zdolat co nejvíc vrcholů Žďárských vrchů nad 800 metrů. Takových máme šestnáct. Do toho pomáháme Domu přírody Žďárských vrchů s pořádáním tradičního kufrování, které se koná kolem Vánoc v Novém Městě na Moravě i v okolí Krátké, v létě pak kolem Krátké.

Jste milovník Žďárských vrchů, ale pocházíte z Otrokovic. Jak jste se dostal na Vysočinu?
Vysočina byla můj sen! Běhával jsem na lyžích a kolem Otrokovic pochopitelně žádný sníh nebyl, na tréninky a závody se dojíždělo hlavně do Beskyd. Z mládí si ale pamatuji, že jsme jezdili i do Svratky na Vysočině. A tam? Otevřel jsem dveře, nasadil lyže a mohl jet i po ulici. Měl jsem to zafixované jako ráj na Zemi. Když tedy žena dostala nabídku jít za prací do Zhoře na Jihlavsku, došlo mi, že je to Vysočina, a zajásal jsem. Postupně jsme se různě stěhovali, až jsme skončili v Novém Městě na Moravě, přímo v centru lyžování.

Domy přírody lákají další návštěvníky Dovolená v chráněných krajinných oblastech (CHKO) nemusí znamenat „jen“ výlet k vyhlášeným turistickým atrakcím. Lidé mohou pobyt zahájit třeba i v Domech přírody, kde získají přehled o tamní krajině, fauně i flóře. „Právě to je cílem naší kampaně Dovolená začíná v Domě přírody, která necílí jen na Žďárské vrchy, ale na všechna tato návštěvnická centra v republice,“ popsala Sylva Geffroy, vedoucí ekocentra v Domě přírody Žďárský vrchů v Krátké, které provozuje neziskovka Chaloupky. Podle ní není totiž povědomí veřejnosti o Domech přírody takové, jaké by si tyto vstupní brány do CHKO zasloužily. „Kampaň, na níž spolupracujeme s Agenturou ochrany přírody a krajiny, upozorní i na správné chování v přírodě a téma udržitelné turistiky. Dnes se totiž lidé často koncentrují na nejznámějších místech, v případě Žďárských vrchů třeba na vrcholu Devět skal, ale řada dalších, neméně hezkých, zůstává stranou. Což je škoda,“ míní Geffroy. Krom cesty Zdeňka Rajnoška alias Obejdy po Domech přírody, již lze sledovat na facebookovém profilu Obejda, chystá letos ekocentrum i další akce. Například 9. května začne čtyřměsíční výstava Mezi námi hmyzáky, kde snímky manželů Bezděčkových přiblíží život mravenců, včel a dalšího hmyzu. Chybět nemají ani modely, živé exponáty a komentované prohlídky. Program chystají i další regiony. Letošek je totiž vyhlášen Rokem chráněných krajinných oblastí, mimo jiné i proto, že hned několik těchto území, třeba Moravský kras či Pálava, slaví významná výročí. Akci zaštiťuje Česká komise pro UNESCO. CHKO dnes pokrývají asi 14,5 procenta plochy Česka. Vyhlášeno jich zatím bylo 27 a spravuje je Agentura ochrany přírody a krajiny, tedy kromě CHKO Šumava a Labské pískovce, jež tvoří ochranná pásma národních parků.