Je to ryzí muzikál, říká režisér divadelního představení S tebou mě baví svět

Nápad na divadelní ztvárnění filmu S tebou mě baví svět nosil v hlavě delší dobu. Režisér Radek Balaš se s ním nyní vrací do Slováckého divadla, kde bude mít hra v sobotu večer světovou premiéru. V Uherském Hradišti je Balaš skoro jako doma, jde o jeho dvacátou spolupráci.

A není to poprvé, kdy přišel s vlastním projektem. „Už moje první dvě inscenace tady byly autorské: pohádka Myšákova dobrodružství a následně muzikálová adaptace Kniha džunglí,“ připomněl Balaš pro MF DNES.

„Měl jsem chuť na tuto linii navázat. Vrátit se k vlastní látce a nabídnout titul, který bude mít osobní rukopis, ale zároveň i jistou míru výjimečnosti a originality. A právě S tebou mě baví svět mi v tomto smyslu přišel jako ideální volba,“ vysvětlil.

17 fotografií

Jaký vztah k filmu máte?
Jsem ročník 1965, takže si pamatuji jeho uvedení do kin. Viděl jsem ho jako teenager, později jako dospělý a dnes už jako člověk, který se posouvá do další životní fáze. Na filmu je pozoruhodné, že ho v každém věku vidíme jinak, a přitom neztrácí nic ze své účinnosti. Právě v tom podle mě spočívá jeho síla i nadčasovost. Není náhoda, že byl v roce 2000 u nás vyhlášen komedií století.

A mám k němu i jednu osobní paralelu. Ve Slováckém divadle jsem před lety režíroval muzikál Sugar (Někdo to rád horké), který vychází z filmu Some Like It Hot. A právě ten byl v jedné americké anketě označen za komedii století. V tu chvíli se mi to s Hradištěm zvláštním způsobem propojilo: jako by se ty dvě „komedie století“ potkaly na jednom místě.

Slovácké divadlo chystá událost sezony. Uvádí adaptaci známé filmové komedie S tebou mě baví svět. (duben 2026)

Kde vidíte sílu snímku?
V jeho schopnosti rozpouštět hranice mezi světem dětí a dospělých. Ty světy se tu neustále prolínají, chvíli o sebe zadrhávají, ale vzápětí si rozumějí s odzbrojující lehkostí. A některé roviny se člověku otevřou až časem. Jako by ten film s divákem rostl. Vedle bezprostředního humoru v něm najednou zahlédnete i jemné a místy lehce erotické podtóny. Marie Poledňáková s touto dvojakostí pracovala velmi vědomě, vzpomeňme například film Jak dostat tatínka do polepšovny. Ve výsledku je to ale především o hravosti. O něčem, co není ani dětské, ani dospělé, ale prostě lidské. A právě v tom napětí vzniká humor i pravdivost.

V čem bude vaše hra jiná?
Především formou. Naše inscenace je ryzí muzikál. Vedle původních hitů, jako je Sladké mámení, Vzhůru k výškám nebo titulní S tebou mě baví svět, zazní i zhruba deset nových písní. Ty jsem svěřil mladé generaci autorů, protože jsem chtěl současný zvuk, živou energii a něco, co nebude jen nostalgickým návratem, ale skutečným dialogem s dneškem. A pak je tam ještě jeden malý bonus: podařilo se nám získat i dva hity od Marka Ztraceného. V jedné z jeho písní zazní verš „život s tebou se mi vážně líbí“ — a ten podle mě přesně vystihuje téma celé inscenace. Nesnažíme se film převyprávět, ale znovu ho prožít jazykem současného hudebního divadla.

Nemáte obavu, že lidé půjdou na divadlo s tím, že budou čekat „kopii“ filmu? Hlášky jako „Šéf kuchyně Pepa první, šéf ložnice Michal druhý a šéf ptákovin Albert třetí“ znají mnozí diváci nazpaměť.
Ta obava je samozřejmě na místě. Film je natolik zlidovělý, že ho lidé nosí v paměti skoro slovo od slova. Dlouhá příprava mi to jen potvrdila. Když jsem při zkouškách nepatrně upravil repliku, herci mě hned opravovali: ‚Radku, on to říká jinak.‘ A neplatí to jen pro dospělé, stejně přesně to znají i děti. Proto jsme se rozhodli jít cestou respektu.

Z filmu S tebou mě baví svět

Děj se tedy nemění?
Zůstává v zásadě zachovaný. Nechtěl jsem divákům brát něco, co mají tak silně zafixované. Zároveň je ale důležité říct, že to není kopie. To podstatné se odehrává jinde: v hudbě, rytmu, energii jeviště. A taky v tom, jak ten příběh znovu ožívá tady a teď, v živém kontaktu s publikem. A pak je tu ještě jedna věc: humor. Film stojí na laskavosti, na obyčejnosti, na jemné poetice. A právě tu jsme chtěli zachovat. Je to v pravém slova smyslu rodinný muzikál.

Jak náročné je pracovat s dětskými herci na jevišti?
Je to nesmírně náročné pro obě strany. Nešetřím je, mají opravdu těžké úkoly: zpívají, hrají i tancují. Nechtěl jsem, aby jen na jevišti stály, jejich role musí mít hlubší dramatický smysl. Dva roky jsem kvůli tomu jezdil do Londýna a viděl řadu dětských produkcí, abych se inspiroval. A upřímně, trochu mě to vyděsilo. (směje se) Londýn si samozřejmě může dovolit jinou úroveň. Když se tam připravoval muzikál Billy Elliot the Musical, přiváželi dětské interprety z celého světa. My je máme z celého Slovácka. (směje se) O to víc mě potěšilo, jak obrovský byl zájem.

Ano, na konkurz přišlo přes 200 dětí a uspělo deset nejlepších.
Některé mají herecké zázemí, jiné navštěvují dramatický kroužek při Slováckém divadle, kde s nimi dlouhodobě pracují skvělé koučky Terezie Gajdošová a Jitka Hlaváčová, která se na inscenaci podílí i jako asistentka choreografie. Takže ano, je to náročné, ale zároveň velmi radostné. A jsem přesvědčen, že právě dětská autenticita dává celému představení zvláštní, neopakovatelnou energii, kterou dospělý herec na jevišti nedokáže nahradit.

Co s vámi dělá fakt, že inscenace je už teď na další týdny dopředu vyprodaná?
Podařilo se nám evidentně trefit titul, který na plakátě takzvaně zasvítí a lidi zaujme. A zároveň je to velká odpovědnost. Ale za celý divadelní soubor a tvůrčí tým musím říct, že máme čisté svědomí. Pracovali jsme s obrovským nasazením tři měsíce, což je na poměry činoherního divadla výjimečně dlouhá a intenzivní příprava. Věřím, že jsme připraveni nabídnout divákům poctivou, kvalitní muzikálovou show.

Stojíte za spoustou muzikálových hitů. Proč podle vás diváci milují tento žánr?
Znáte ten starý výrok ‚Co Čech, to muzikant‘? Mám pocit, že to není jen bonmot, ale docela přesný popis. My hudbu nejen posloucháme, ale nějak bytostně ji potřebujeme. Stačí se podívat na Slovácko. Každá vesnice má svoji muziku, hrají ji staří i mladí a berou ji jako něco, co k nim patří. Není to kulturní program, ale způsob života. To je v dnešní Evropě dost výjimečné. A právě proto podle mě funguje i muzikál.

V čem?
Lidé v něm najednou slyší něco, co důvěrně znají, jen to dostane jiný tvar, silnější emoci, větší intenzitu. Najednou se spojí hudba, příběh, pohyb a vznikne něco, co jde přímo „na tělo“. Současně je v tom i kus naší paměti. Vždyť i naše hymna vznikla jako součást zpěvohry Fidlovačka od Josefa Kajetána Tyla. A když si vezmete osobnosti jako Jan Werich a Jiří Voskovec, Emil František Burian nebo Oldřich Nový, zjistíte, že hudba byla v českém divadle vždycky přirozenou součástí. Takže já si vlastně nemyslím, že muzikál je u nás nějaký módní žánr. Spíš je to návrat k něčemu, co máme hluboko v sobě, jen to dnes pojmenováváme jinak.

Herci při natáčení komedie S tebou mě baví svět pašovali na plac alkohol

A co jiný typ inscenace? Co by někdy vás jako režiséra lákalo?
V posledních letech se poměrně často věnuji i činohře. Jednou z výrazných zkušeností byla inscenace Red od Johna Logana v Divadle Na Jezerce, velmi sofistikovaný, výtvarně a herecky náročný titul. V současné době právě s Honzou Hrušínským připravujeme novou činoherní inscenaci, bude to světově proslulý titul Hamlet. Teď zrovna ladíme obsazení. Ale pokud mluvím o snu, lákalo by mě vytvořit skutečně velký, současný český muzikál.

Jak by měl vypadat?
Byl by to titul s parametry inscenací jako Bídníci, Fantom Opery nebo Jesus Christ Superstar. Muzikál, který by byl nejen divácky silný, ale i autorsky sebevědomý a kompaktní. Narážím ale na jeden problém, chybí nám silná nastupující generace skladatelů.

Já věděl prd, vzpomíná na S tebou mě baví svět Matýsek

Vážně máme málo hitmakerů?
Spolupracoval jsem s řadou skvělých autorů, ale přirozeně se posouvají dál. A mě by lákalo znovu narazit na energii mladých tvůrců, kteří přinášejí nový zvuk a odvahu. Tak jako když v šedesátých letech vznikly Hair, drzý, generační muzikál, který předběhl dobu. Krátce nato přišel velmi mladý Andrew Lloyd Webber spolu s Timem Ricem a vytvořili Jesus Christ Superstar, dodnes jednu z nejzásadnějších muzikálových věcí vůbec. Právě ta mladistvá energie, jistá drzost a potřeba něco nového pojmenovat, to je něco, co bych chtěl znovu zažít i tady.

Vidíte podobné mladší skladatele u nás?
Ano, a myslím, že jich není málo. Například Marek Ztracený by pro mě byl určitě zajímavý typ. A samozřejmě i autoři, se kterými jsem spolupracoval na S tebou mě baví svět. Marcus Tran je hudebník, aranžér a producent, který pracoval s Ewou Farnou a dnes spolupracuje s Marpem. Patří podle mě k výrazným talentům své generace. Velmi zajímavý je Tomáš Kačo, romský klavírista žijící v Los Angeles. Napsal pro nás několik písní a je v nich cítit americký „drive“, určitá stylová lehkost i vliv jazzu, ze kterého jeho tvorba přirozeně vychází. A pak Jakub Novotný, kterému je teprve šestadvacet let, působí jako herec v Praze, ale zároveň se pouští i do vlastní muzikálové tvorby. Myslím, že právě z této generace může vzejít osobnost, která dokáže tento žánr znovu výrazně posunout.