Chtěli, aby ukázala prsa. Ivana Jirešová odmítla a nakonec o roli přišla

Jaro je tady a Ivana Jirešová (48) začíná odhazovat svršky. „Já s tím nemám problém, na jevišti jsem byla už mnohokrát odhalená a na bikram józe jsem taky v podstatě polonahá,“ říká herečka v rozhovoru pro iDNES.cz.

„Patří to k mé profesi, takže jsem odhalenější například v Kvítku Mandragory. A když jsem byla v Liberci v angažmá, musela jsem se v Elektře svléknout do spodního prádla. To jsem ještě skousla, ale když pak přišla role v Shakespearově Jak se vám líbí a chtěli, abych byla nahá do půl těla, tak jsem se vzpírala. A to tak dlouho, až mi tu roli vzali,“ vzpomíná Ivana Jirešová na začátky své herecké dráhy. Kolegyně, která ji nahradila, s tím ale problém neměla.

Dcera Ivany Jirešové Sofie Höppnerová vystupuje ve striptýzovém klubu

„Dneska jsem se oblékla takhle, protože jde o otevření pohybového studia,“ vysvětlovala v úzké sukni a topu, který připomínal cvičební úbor. Jirešová byla jednou z kmoter Pohybového ateliéru Kristian zaměřeného na tanec, pilates a jógu, které je velký fanoušek. Slavnostní přestřižení pásky se odehrávalo na terase jednoho z domů v centru Prahy a herečka okamžitě vystavila svoje tělo slunečním paprskům.

„Jak začalo svítit slunce, tak je to lepší. I na deset patnáct minut, když mám možnost se někde vyklonit z okna nebo na terase se nahřát, tak toho využiji, protože mi to dělá dobře,“ říká. „A užila jsem si ho i v Portugalsku, kde jsme začali s Martinem Písaříkem točit pro Českou televizi Bedekr. Minulý rok jsme byli v Rumunsku, předtím ve Spojeném království velké Británie a Severního Irska, kde se mi líbilo asi nejvíc. Ale Portugalsko mu začíná šlapat na paty,“ svěřila se.

60 fotografií

Chystá se i do hor. „Pojedu s rodiči a se sestrou na Erlebachovu boudu oslavit naše narozeniny. Mně bude padesát, sestře pětapadesát a tátovi osmdesát. Nechci rodiče v tomhle věku tahat k moři, ta cesta je už pro ně náročná. A Erlebachova bouda je nádherný resort nad Špindlem, kde je to celé prosklené. Miluju to tam,“ říká.

Štíhlost má Ivana v genech. Rodiče, aniž by něco pro to dělali, mají oba taky skvělou postavu. „Když mamku bolí záda, tak jí ukážu nějaké cviky, ale jógu necvičí. A mého tátu horko těžko nutíme, aby začal chodit s nordickými holemi. On se pořád cítí jako štramák a nechce dopustit, aby chodil s hůlkami, přitom je používají i mladí lidé. Tomu tělu to pomáhá, člověk si tím posiluje ruce a ulevuje kyčlím a bederní páteři,“ říká.

I když se svlékáním na jevišti už nebojuje, každá nová role je pro ni přesto zápasem. „Vždycky si říkám, že jsem nemožná, že mi to nejde, že nevím, jak na to, takže s každou rolí mám porodní bolesti,“ vypráví.

„I teď naposledy v Andělech, které napsal a režíroval Michal Suchánek v Divadle Broadway, to pro mě bylo strašně těžké, protože se chtělo, abychom ty texty neříkali emočně. Hraji tam s kolegy anděly, kteří se chovají úplně jako normální lidi. A pro mě bylo docela těžké pochopit tu Michalovu práci a tím, že jsem do toho naskočila až v druhé polovině, tak ani nevím, jestli jsem to udělala tak, jak chtěl,“ říká.

„V tom textu jsou vtipy, a aby vyzněly, musí být nějak vystavěné, takže není možné, aby si tam někdo něco přidával, i kdyby šlo jenom o nějaké ach, ech a zpomaloval to. Musí to mít svůj rytmus. A my andělé jsme tam jako jedna hmota, proto máme uniformy a vypadáme stejně. Takže tohle pro mě bylo taky složité. Ale teď, jak to hraji častěji, nějaké svoje věci si do toho vkládám, i když si nemyslím, že je to dobře,“ přiznává.

Ivana Jirešová a Adam Kristian Uhlíř (7. dubna 2026)

Na Novotného lávce odehrála nedávno premiéru Dalajlámovy kočky, ve které ji režíroval Jakub Zindulka. „Tam jsem se potýkala s problémy celý měsíc. Protože člověk sahá do nějakých svých šuplíků a když pak přijde rejža, který po mně chce nové věci, tak začnu vidět ty svoje staré stereotypy a nemít se ráda. Takže je to takový náročný proces,“ vysvětluje.

Na jevišti je sama, a to s sebou nese riziko. „On tu knížku nikdo zdramatizovat nechtěl, protože je to spíš takové vyprávění. Ale Jakub má velké zkušenosti s bulvárním divadlem, ví, na co lidi reagují, tak to dal do kapitol, kde jsou příběhy, které ta kočka zažívá. Tím pádem je tam co hrát. Lovím myš, svádím kocoura, kadím na kopci... Ale je tam hlavně spousta textu a už se mi stalo, že mi vypadl,“ přiznává. „Hrajeme bez nápovědy, ale náš technik, který má na starosti projekce, mi text nahodil, tak jsem šťastná, že to takhle funguje, ale samozřejmě mě to stresuje,“ dodává.

Raději ke kartářce než k psychologovi, odhalila Ivana Jirešová svoje trauma

Její dcera Sofie si pořídila psa, ona zůstává u koček. Měla jsem dvě, teď mám nádhernou perskou kříženou s britskou. Je jí už skoro čtrnáct a strašně mě miluje. Takže když jsem často mimo domov, mám výčitky už kvůli ní,“ vypráví. „Nechávám ji samotnou maximálně dva dny. Když jedu pryč na delší dobu, hlídá ji táta,“ vypráví herečka, která má na zápěstí vytetovaného pro štěstí andělíčka.

Několik dílů Dalajlamovy kočky namluvila jako audioknihy. „Teď si chci odpočinout, mám to v plánu už déle, ale zase jsem to nedodržela. Práce mám hodně, u mě je problém spíš urvat si volno,“ popisuje, co ji čeká.