Štěstí nepadá z nebe. Je potřeba mu něco obětovat, říká cukrářka Fabešová

Cukrářka Iveta Fabešová (42) oslavila narozeniny odtajněním nového sladkého konceptu. V rozhovoru pro iDNES.cz promluvila o tom, jak se při takové profesi udržuje fit i o životních peripetiích, které ji naučily spoléhat se na vlastní rameno a hledat štěstí ve vlastní vytrvalosti.

Iveta Fabešová nejenom že slaví narozeniny, ale též odtajňuje nový cukrářský koncept. Co si pod tím má koncový konzument představit?
Já doufám, že najde dezerty, které v něm vyvolají nějaké emoce, které mu rozzáří oči, když se postaví před tu vitrínu.

Ptají se lidé, jak to ta cukrářka dělá, že je v kondici? Vůbec nevypadá na to, že by ochutnávala byť jedno sousto. Má snad ochutnavače?
Ne, nemá ochutnavače, to by úplně nešlo. Ale má dvě děti, dvě kavárny, čtyřicet zaměstnanců a hromady práce a to vyžaduje dost energie. I když ochutnáváte, tak pak dost energie spálíte, takže ono se to tak hezky vybalancuje a srovná.

34 fotografií

Jak si to v životě zařídit, aby ten stres byl jenom příjemný a eliminovalo se to zlé kolem?
Až na to přijdete, tak mi zavolejte. Já nevím. Myslím, že když je ten stres zdravý, tak to k tomu patří, protože to ukazuje, že na tom člověku trochu záleží, nebo že mu na tom záleží. Myslím, že bez úplného stresu to nikdy nejde. Ale nesmí být takový, že by vám ovlivňoval duševní nastavení, to už není dobré.

Když jsme spolu točili poprvé za covidu, to byly vlastně životní peripetie. Když se teď člověk ohlédne zpátky, oddechne si skutečně z plných plic?
Oddechne si a za ty životní peripetie, jak jste je nazval, děkuje a dává mu to takovou víru, že opravdu vždycky v životě je všechno tak, jak má být.

V čem a v kom nalezne člověk oporu, když je potom spokojený a potřebuje složit hlavu na nějaké rameno?
Já myslím, že je vždycky dobré nejdřív složit si tu hlavu na svoje vlastní rameno. Tam si myslím, že je dobré začít. Protože ve chvíli, kdy jste schopen si tu hlavu složit na své rameno, tak pak můžete být i ramenem pro ty ostatní a zase naopak. Takže myslím, že je to dobré najít to bezpečí sám v sobě, nehledat ho moc venku, protože ono, když ho hledáme venku, tak vždycky o něj můžete přijít, ale když ho najdeme sami v sobě, tak to je něco, co vám nikdo nikdy nemůže vzít.

Svatby už nedělám. Nezvládla jsem diskuse se snoubenci, říká Fabešová

Nazvala byste se dítětem štěstěny, nebo ženou, která si to štěstí sama umí vytvořit?
Já myslím, že ženou, která za tím štěstím jde a chápe, že nepadá samo z nebe a že je potřeba tomu něco obětovat, vytrvat a věnovat tomu dost energie.

Když se rozhlédneme kolem, je to tvrdý byznys?
Je to těžký byznys, určitě. Neřekla bych úplně tvrdý. Tvrdý působí, že musíte mít ostré lokty a že tam s někým soupeříte. Já si myslím, že to je těžký byznys, že prostě v Čechách je to těžké.

Je vám někdo inspirací?
Každá žena, která pracuje, vychovává děti a plní si své sny, tak každá taková žena je mi inspirací.

Takže bijete se za to, že skutečně jde skloubit práci a mateřství?
(smích) Ne, že bych se za to bila. Já se snažím dodávat všem odvahu a energii. Takže jde to, ale není to lehké.