Hrozně rád bych si s nimi popovídal. Bratři Abrhámovi nejen o slavných prarodičích

Že si i vnuci Josefa Abrháma a Libuše Šafránkové najdou cestu k filmu? To zase tolik nepřekvapí. Ale i když se teď o nich mluví hlavně jako o hercích, kluci Abrhámovi si chtějí jít vlastní cestou. Nejvíc je baví stát vzadu, za kamerou.

Čím jste chtěli být, než vás to strhlo k filmu?
Josef: Jako nejmenší dětský divák animovaných pořadů typu Bořek stavitel jsem byl nadšený pro nářadí všeho druhu a rukodělné činnosti, takže jsem chtěl být i zedník nebo farmář. A už mě i napadlo, jestli se k těm dětským snům jednou nakonec nevrátím a jestli ze mě nakonec nebude třeba truhlář, až filmařský obor naplno zasáhne umělá inteligence.

Co vy, Antoníne?
Antonín: Já jsem se nad povoláními do takové hloubky jako Pepa nezamýšlel, ale odmala mě bavil sport, hlavně parkour. Uvažoval jsem, že bych ho trénoval, a jednu dobu mě taky napadlo jít k policii.