Peripetiemi v lásce chci projít s hlavou vzhůru jako hrdá ženská, říká Saudková

Sára Saudková (59) vydává román Šero. Čtenářům slibuje bezesné noci i temnou vášeň. V rozhovoru pro iDNES.cz fotografka a spisovatelka popsala, jak vnímá slávu, proč je pro ni nejdůležitější ze všeho láska, a zavzpomínala také na doby, kdy moderovala erotický televizní pořad Peříčko.

Sára Saudková rozšiřuje své umělecké portfolio o nový román s názvem Šero. A jak sama naznačuje, nepůjde o žádné lehké čtení. „Pokud čtenáři chtějí zažít bezesné noci, protože se od toho nebudou chtít odtrhnout, tak jim doporučuji si tu knihu opatřit,“ láká na novinku s tím, že příběh je „strhující, napínavý, vášnivý a temný“ a nabízí směs zločinu, lásky i pátrání po původu zla.

36 fotografií

Fotografka a spisovatelka je známá svou otevřeností a osobním pohledem na svět, což se odráží i v jejím přístupu k tvorbě. Dlouhodobě ji fascinuje rozdílnost mezi muži a ženami. „Svět mužů mi nabízí úplně jiný vhled na všechno. Vy, muži, se zkrátka díváte na svět, na lidi a na vztahy úplně jinak,“ popisuje s tím, že právě tato odlišnost ji přitahuje a inspiruje.

Podobně intuitivně přistupuje i ke svému životu. Plány u ní nehrají hlavní roli, důležitější je pro ni přítomnost a otevřenost tomu, co přijde. „Žiji ze dne na den. Nechávám věcem volný průběh a věřím, že to, co se má stát, se přihodí,“ říká. Zároveň ale dodává, že štěstí jde ráda naproti.

O 90. letech a době, kdy byla výraznou tváří erotického televizního pořadu Peříčko, mluví s nadhledem a humorem. „To je pravěk a hluboká minulost!“ směje se dnes a s nostalgií vzpomíná na dobu, kdy se bez velkých očekávání vrhla do neznámého prostředí. Právě ochotu riskovat a zkoušet nové věci považuje za klíčovou. „Člověk se nemá bát vyzkoušet i to, co nezná,“ dodává.

Z výstavy Factory Tour (Sára Saudková)

„To, že jsem se najednou ocitla před světly kamer a v pořadu, který byl v té době naprosto unikátní, protože opravdu otevřeně mluvil o erotice a vztazích, a navíc se známými nebo slavnými osobnostmi, to bylo velké pokušení, nebo řekněme velká výzva,“ vzpomíná na dobu, kdy v roli moderátorky zaujala diváky.

Dnes k fenoménu slávy přistupuje s odstupem. „Sláva je opravdu jenom taková chiméra. To uteče, to je nic,“ říká otevřeně a zdůrazňuje, že skutečnou hodnotu má to, jak člověk žije svůj život a kým se obklopuje.

„Upřímně, mě sláva nezajímá. Vnímám, že mě lidé poznávají, ale s tím jsem se naučila žít a nepřikládám tomu žádnou váhu, protože ono to opravdu žádnou váhu nemá. Sláva je vzpomínka na cosi a nedá se to zvážit, nedá se to zhmotnit, je to jenom něco, co si namlouváme, takže pro mě to není důležité,“ vysvětluje.

Škrábance a zlomený nos. Sára Saudková odmítá, že před domem napadla rivalku

V posledních měsících se její jméno objevovalo i v souvislosti s problémy v osobním životě, což s sebou přináší tlak veřejnosti. Saudková ale zdůrazňuje důstojnost a vnitřní sílu. „Chci tím projít s hlavou vzhůru, jako hrdá ženská, která zná svou cenu a pravdu,“ říká. „Není to nic, co bych si přivolala, objednala nebo přála. Zkrátka jsem do toho byla vržena,“ dodává.

Vedle psaní se věnuje i fotografii, kde je pro ni zásadní především emoce a příběh. „Fotka má promlouvat na kohokoliv bez vysvětlování. Není to jenom kus papíru, je to příběh,“ vysvětluje svůj přístup k tvorbě.

„Nemůže to být jenom plochý obrázek nějakého těla, protože fotím portréty nebo akty. To není soutěž o to, ukázat co nejvíce kůže, otvorů nebo vyvýšenin. Člověk, i když nezná autora, pozadí toho, proč fotka vznikla, ani její název, má být tou fotografií uhranutý a má přitáhnout jeho pozornost tak, že se od ní nemůže alespoň na pár sekund odlepit. Má v něm evokovat nějaké emoce nebo vzpomínky, má k němu promlouvat,“ říká Saudková.

Kdyby měla seřadit podle priorit lásku, erotiku a umění, na prvním místě je pro ni podle jejích slov láska. „Dál je to takové, že se to příjemně bije, protože ono se to inspiruje navzájem. Erotika je důležitá – pokud ji vnímáte, cítíte a prožíváte, tak vám to vlévá energii do žil a máte chuť tvořit. Pokud je člověk úplně prázdný, suchý, vyřízený a zničený, tak nemá sílu vůbec na nic,“ popisuje.

„I do umění můžete prolínat to, že zažíváte tragické chvíle, nešťastné a zoufalé, ale pořád je tam nutná nějaká vášeň, esprit a energie, bez toho to nejde. Umění dáme tedy na druhé místo, aby mu to nebylo líto. A tu erotiku na třetí,“ dodává se smíchem.