Třebíčan jde pěšky na hokej do Švýcarska. Cestou chce jíst kebab a pomoci nemocné

V zimě zvládl sedmadvacetiletý Nico Moro dojít z Třebíče až na olympiádu do Milána. Pěšky tak zdolal 924 kilometrů za 31 dní. Doma se však příliš neohřál. Neuplynuly ani tři měsíce a mladík už má další plán. Tentokrát ho čeká túra na čtvrtfinále mistrovství světa v hokeji. Vstříc Švýcarsku vyráží na prvního máje.

„Už mě zase nějak začaly svrbět moje toulavé nohy a potřeboval jsem někam vyrazit. Cestování a dálková chůze jsou prostě můj životní styl. A říkám si, že dokud jsem mladý, zdravý a mám čas, je potřeba toho využít. Navíc hokej je náš národní sport, který mám sám moc rád, takže cíl byl jasný,“ svěřil se Třebíčan Nico Moro, který je po otci poloviční Ital.

Tisíc km v dešti i mrazu. Na olympiádu šel pěšky z Třebíče, pláštěnku si slepil z pytlů

Na cestě za hokejovým svátkem ve Švýcarsku, jež vede přes Česko a Německo, musí pokořit zhruba 850 kilometrů, což plánuje – i s rezervou – zvládnout za 28 dní. „Trasa to nebude snadná a po rovince, dám si pořádně do těla. Ale určitě mi nebude taková zima jako v lednu a únoru. Také světlo už je výrazně déle, tak člověk může šlapat více hodin,“ uvažuje mladík.

Naproti tomu má trochu obavy z dešťů a ze střídání teplot, kdy přes den může být bezmála letní počasí, ale noční horské klima klidně přinese mrazy. Oproti svému putování na zimní olympiádu bude navíc Nico Moro nocovat převážně venku. Ovšem stan ani celtu si brát nemíní.

Doufá ve čtvrtfinále

„Stačit musí spacák a karimatka. Když bude hezky, přespím pod širákem. V případě horšího počasí snad najdu nějaký přístřešek, třeba někde u kostelů či sportovních hřišť, případně využiji pohostinnosti místních. A když bude krize nebo zatoužím po sprše, nějaký penzion samozřejmě úplně nevylučuji. Budu prostě improvizovat, jak už je u mě zvykem,“ směje se poutník.

11 fotografií

Improvizace jej ostatně čeká i v samotném švýcarském závěru túry. „Bude to celé takové nejisté, plné otazníků, kam až se naši hokejisté probojují a zda vůbec postoupí. Myslím ale, že skoro pokaždé se jim to podařilo, tak snad to tak bude i tentokrát,“ doufá Moro.

A i kdyby podle něj český hokejový tým fanoušky přece jen zklamal, on své putování ukončit předčasně nemíní. „Pokud by se do čtvrtfinále nedostali oni, dostanu se aspoň já pěšky do Švýcarska,“ říká s úsměvem cestovatel.

Aby toho nebylo málo, jeho cesta bude zpestřená ještě další nejistotou kde přesně budou čeští hokejisté hrát. Může to být totiž jak ve Fribourgu, tak v Curychu. „Obě města jsou od sebe vzdálená kolem 130 kilometrů,“ vysvětluje dálkový chodec.

Trasu má naplánovanou právě přes Curych a Bern až do Fribourgu. „Takže do tohoto cíle chci rozhodně pěšky dojít. Kdyby se náhodou hrálo zrovna v Curychu, budu to muset ušlapat stejnou cestou zpět, nebo to řešit nějak operativně,“ zvažuje „mistr improvizací“.

Dres pro Viktorku

Jeho bezmála měsíční výšlap bude mít, stejně jako zimní putování do Milána, i charitativní podtext. Boty, v nichž zdolal trasu na olympiádu, Nico Moro vydražil za 50 tisíc korun. Tyto peníze pomohly malému Damiánovi z Vladislavi na Třebíčsku, trpícímu mozkovou obrnou. Tentokrát chce cestovatel podpořit tříletou Viktorku z Třebíče a její rodinu. Viktorka trpí vzácným genetickým onemocněním – Cacna1a. S touto nemocí přímo souvisí zrakové postižení a těžká psychomotorická retardace.

„Viktorka sama nesedí bez podpory, neleze ani nechodí. Nemluví, neumí nám dát najevo své potřeby a sama se nenakrmí ani nenapije. Péče o ni je nutná 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ přiblížili rodiče dítěte na webu znesnaze21.cz, kde je sbírka otevřená.

„Rodina teď potřebuje hlavně větší a spolehlivé auto, do kterého se vejde zdravotní kočárek a speciální pomůcky. Bez auta je pro ně téměř nemožné zvládat všechny cesty za léčbou a terapiemi. Proto jsem se rozhodl, že poté, co dojdu do Švýcarska, nechám podepsat dres se svým jménem všemi hráči české hokejové reprezentace a následně ho dám do dražby na pomoc Viktorce,“ popsal Moro.

Každý den si dá k jídlu kebab

Svoji stovky kilometrů dlouhou pouť do centra hokejového dění si chce mladý muž maximálně zpříjemnit. Mimo jiné i konzumací svého oblíbeného pokrmu, jímž je kebab. Plánuje jej jíst každý den své túry. „Je to jídlo, které bych mohl mít pořád, miluji ho. A nikde jsem nenašel nějaký přehled či gastromapu, kde dělají kebab fakt dobrý. Tak to napravím,“ líčí cestovatel.

Nečekal jsem, že mi zmrzne i cola v batohu, říká Třebíčan. Jde pěšky na olympiádu

Ten nechce vynechat ani svoji tradici – suvenýr v podobě tetování z míst, jež navštíví. O švýcarském motivu zatím úplně jasno nemá, ale coby milovník puzzle se chce zastavit v německém Ravensburgu, kde se legendární skládačka vyrábí. „Na tělo mi tak přibude kostička puzzle,“ plánuje.