Život mi zachránil skok z náklaďáku a prasata, vzpomíná přeživší holokaustu

Dětství mu ukradla válka, rodinu nacisté. Jedenadevadesátiletý David Sivor prošel nepředstavitelným utrpením, přesto v něm nezůstala zahořklost. U příležitosti Dne holokaustu a hrdinství (Jom ha-šoa), který si tento týden připomněli v Izraeli, vypráví pro iDNES.cz své vzpomínky a také, jak se později stal trenérem izraelské plavecké reprezentace.

Sedíme spolu v letadle do Izraele, vaše kořeny ale sahají do střední Evropy. Kde začal váš životní příběh?
Narodil jsem se 28. července 1934 v Bratislavě. Chápete? Letos oslavím dvaadevadesát let. Jmenoval jsem se tehdy Pavel Suchostaver. Táta pracoval v Bratislavě, rodina mé maminky zase měla hotel Kriváň v Liptovském Mikuláši. Ale moje rodina má vlastně hlubší historii. Můj děda přišel na Slovensko z Ukrajiny, ze Žitomiru, už někdy v roce 1860.

Odkryl jsem trochu země a jáma, kterou jsem si tehdy jako malý kluk vykopal holýma rukama na ochranu před Němci, tam po těch desítkách let pořád byla.