Žáky škola nebaví. Odráží se to na jejich výsledcích.

Skoro každý ministr, mnozí učitelé i rodiče si myslí, že se se vzdělávacím obsahem musí něco udělat. S fakty nyní přišla Česká školní inspekce (ČŠI), která na základě velkého množství dat zjistila, že to, co drží český vzdělávací systém pohromadě, tedy rámcové vzdělávací programy (RVP), se nenaplňuje. Jimi požadované výstupy by všechny školy měly naplnit minimálně ze 60 procent, aby dostály zadání.

Realita je ale jiná. V českém jazyce dosáhli všichni žáci očekávaných výstupů pouze v 6,4 procenta škol, v matematice jen v 0,6 procenta. Podobně na tom byly i další vzdělávací obory, jako je dějepis (2,6 procenta), zeměpis (1,3 procenta) nebo fyzika (1,3 procenta). Podle školního inspektora Tomáše Zatloukala ale nelze tyto výsledky vnímat tak, že většina našich škol a učitelů je nekvalitních. Podle jeho slov je obsah učiva tak rozsáhlý, že nevytváří prostor pro upevňování znalostí, rozvoj gramotnosti a kompetencí. Učitelé se prostě soustředí na to, za co jsou hodnoceni, tedy na úspěch žáků u přijímacích zkoušek na střední školy nebo u maturit.

Na prvním místě učitele tedy zajímá to, aby stihli všechno probrat. Není tak překvapením, že žáci nechodí do školy rádi a ani se netěší na to, co nového se dozvědí. Nemají pocit partnerského vztahu a míra ztotožnění se školou je nízká.

Ve školách převažuje frontální výuka, při které stojí učitel před tabulí a děti si do sešitů zapisují fakta. To zabere 80 procent času.

Podle inspekce by se měl vzdělávací obsah rozdělit na jádrové učivo, které musí zvládnout každý žák. Na to se má navázat nadstavbové učivo, které nemusejí umět úplně všichni. A třetí část ať je volitelnou složkou, na které se budou žáci rozvíjet v oblastech odpovídajících jejich zájmům, motivacím a předpokladům.

Nedílnou součástí vzdělávací revoluce má být cílená metodická podpora učitelů.