Šéf VZP se vrací do zvonic. Fascinují mě zvuky i vibrace velkých zvonů, líčí

Vystoupat po dvou stech extrémně strmých dřevěných schodech do zvonice kostela Matky Boží před Týnem neboli Týnského chrámu v Praze dá pořádně zabrat i fyzicky zdatnému člověku. I proto je zvoníků málo. V hlavním městě sotva dvacet. Už dlouho mezi ně patří i nový ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Ivan Duškov. V posledních letech neměl na zvonění čas, teď se ale ke svému koníčku vrací.

„Udržuji si kondičku tím, že cvičím, běhám, jezdím na kole... Ale když se dostanu do zvonice po historických schodech, které jsou tak strmé, že na nich téměř ležím, mám pocit, jako bych vyběhl na Svatý kopeček u Mikulova. Odměnou za zdolání tamního prudkého kopce je nádherný rozhled do okolní krajiny,“ líčí dobrovolný zvoník.

Plaťme za uzdravení místo za výkony. Nový šéf VZP o plánech na zásadní změny

Z Týnského chrámu je podle něj krásný pohled na Staroměstské náměstí a Pražský hrad. „Ten výhled mě fascinuje. Stejně jako hluboký zvuk a silné vibrace mohutného zvonu Marie, který váží 6,5 tuny. Jeho ruční rozhoupání provazem a někdy až patnáctiminutové zvonění je také vysilující. Ale z člověka se pak vyplaví endorfiny a cítí se tak dobře, že to nejde popsat,“ vzpomíná zdravotnický manažer na chvíle, kdy zvonil.

K dobrovolné profesi zvoníka se dostal náhodou. Před deseti lety ho do malé uzavřené komunity přizval jeho tehdejší kolega a šéf Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy. Sedm let pak chodil zvonit pravidelně. Po narození dcery před necelými třemi lety ale přestal stíhat a dal si pauzu. Teď má sice nové pracovní úkoly v největší české zdravotní pojišťovně, ale chystá se i na návrat do zvonic.

„Letošní Velikonoce už jsem prošvihl, ale na posledním setkání se zvoníky jsem slíbil, že se znovu zapojím do služeb,“ vysvětluje Duškov.

Místo dopisu aplikace i masáž za očkování. Nový šéf VZP představil chystané změny

V Praze jsou podle něj dvě party zvoníků. Ta jeho je menší, nyní má jen sedm členů středního věku a obsluhuje zvony ve třech kostelích farnosti na Starém městě. Kromě Týnského chrámu jde o kostely svatého Havla a svatého Haštala, v nichž jsou mnohem menší zvony, než je Marie. Do věže jednoho ze zmíněných kostelů se brzy znovu vypraví i Duškov, aby rozezněl tamní zvon.

„Už se na to těším. Jde jen o to najít čas celé nedělení nebo sváteční dopoledne. Zvoníme totiž před i po mši. Přitahuje mě na tom mimo jiné i to, že jde o tradiční a přitom stále raritnější činnost. Většina zvonů v Česku už je řízená automaticky, pohání je elektřina. U největších zvonů to nejde. Někde by to možná bylo technicky možné, ale ve zvonici není prostor na potřebné zařízení,“ vysvětluje zvoník.