Mám v sobě pocit, že Zbrojovce něco dlužím, říká brněnský univerzál Granečný

Na jihu Moravy kroutí už čtvrtým rokem a zažil hlavně pády. Konec majitele, sestup i druholigové trápení. Kolem Denise Granečného se změnilo téměř vše, zůstalo jen jméno Zbrojovka Brno a věrní fanoušci. Teď však 27letý fotbalový univerzál ukazuje, že symbolem neúspěchu není. Při současné suverénní jízdě druhou ligou pod náročným trenérem Martinem Svědíkem „látá“ levou stranu.

Jaké to je být jedním ze dvou služebně nejstarších hráčů Zbrojovky?
S Jirkou Texlem jsme tam nejdéle, on je tu myslím ještě o rok víc. Hrál už druhou ligu před postupem, než jsem přišel já. Pro mě je to hlavně dobrý pocit v tom, že jsem prakticky za každého trenéra hrál. To bylo po předchozích angažmá klíčové. V Baníku, v Maďarsku ani v Nizozemsku jsem tolik nenastupoval, takže jsem chtěl hlavně pravidelně hrát. A myslím, že to byla správná volba.

Který moment byl pro vás ve Zbrojovce nejzapamatovatelnější?
Těžko vybrat jeden, pořád se to přepisuje novými zážitky. Spíš bych řekl, že jsem si tady prošel hlavně těmi horšími obdobími. To lepší zažívám až teď poslední rok po příchodu trenéra Svědíka, kdy jdeme nahoru. Nejhorší byl asi zápas se Zlínem v první lize na jaře 2022, kdy jsme potřebovali vyhrát, zatímco soupeři stačila remíza. Po tom utkání jsme spadli na poslední místo, které znamenalo přímý sestup. Nepříjemné byly i chvíle, kdy jsme zachraňovali druhou ligu. Je zvláštní si uvědomit, jak je to vlastně nedávno. O to víc mě teď těší, že se to obrací. Chtěl bych Zbrojovku vrátit tam, kam patří, tedy do první ligy, a zažít tady i úspěšnější období.

19 fotografií

Přežil jste řadu trenérů i majitelů. V čem je vaše „výdrž“?
Jsem hlavně rád, že mi Brno dalo šanci. Beru to tak, že mu to chci vracet. V tréninku i v zápasech se snažím odvést maximum. To je pro mě základ, abych klubu splatil důvěru, kterou ve mě měl. Ať už Zbrojovku vlastnil pan Bartoněk, Havel, Mynář, nebo teď pan Kačena, vždycky se snažím odvádět maximum. Chci týmu dát to nejlepší, co umím, a pracovat na sto procent.

S kterým trenérem jste měl nejtěžší období?
Asi to bylo pod trenérem Hynkem, kdy jsem nastupoval na pravém stoperu. Nebyla to pro mě úplně přirozená pozice, takže jsem si to musel vybojovat. Na druhou stranu mi to hodně dalo. Díky tomu dnes vím, že můžu hrát na více postech – pravého stopera ve trojce, halfbeka i křídlo. Byla to cenná zkušenost.

Jaroslav Hynek, trenér fotbalistů Zbrojovky Brno. (1. března 2025)

Byl trenér Hynek i lidsky nejtěžší?
Pod trenérem Haškem jsem toho tolik nenahrál, to si pamatuju. Možná bych ale stejně zmínil trenéra Hynka. Byl hodně svůj, měl jasnou představu a věřil tomu, co dělá. Snažil se nás učit věci, na které jsme nebyli zvyklí, takže to pro nás nebylo jednoduché. O to víc to ale byla zajímavá zkušenost.

Kam řadíte kouče Svědíka a čím jste si ho získal?
Trenér Svědík určitě patří na špičku. Už dřív jsem věděl, co dokáže, měl jsem kamaráda ve Slovácku, takže jsem věděl, jak tvrdý je v tréninku, ale také jsem viděl, jaká fotbalová monstra dovede udělat ze svých hráčů. Vlastně pro mě bylo přání si pod ním zahrát, protože jeho styl mi sedí. Je náročný, hraje se hodně běhavý a intenzivní fotbal, což mi vyhovuje. Snažím se mu to vracet tím, že na hřišti odvedu maximum – náběhy, souboje, práci pro tým i takovou tu „černou práci“. Musel jsem si zvyknout na velkou intenzitu. Možná jsem ani nečekal, jak náročné to bude, protože v takové intenzitě jsem dřív netrénoval. Ale posunulo mě to. Teď se cítím asi nejlépe v kariéře.

Kde je teď vaše ideální role?
Dřív jsem tu hrál spíš beka. Pak přišel trenér Svědík a hned v prvním zápase mě dal na křídlo. Dal jsem tam brzy gól a od té doby jsem nastupoval výš. Po křídlech chce, aby rozbíhala obranu a byla nepříjemná pohybem, takže tam pro mě našel dobré využití. Já se asi nejlíp cítím na halfbeku. Vím, že mám za sebou hráče, který to zajistí, takže si můžu víc dovolit směrem dopředu a chodit do náběhů po lajně. Myslím, že mám slušnou levou nohu, takže z toho můžu těžit. Zároveň mi ale sedí i bek, protože mám hru víc před sebou. Nemusím tolik hrát zády k brance. V tom stylu, který hrajeme, je to ale vlastně jedno. Ať jsem kdekoliv, snažím se hru rozhýbat a být nebezpečný.

Trenér Martin Svědík dovedl fotbalisty Zbrojovky Brno k výhře nad béčkem Olomouce v druholigovém zápase v Brně. (26. dubna 2025)

Jak vnímáte filozofii, že nemáte pevnou jedenáctku, ale sestava se mění zápas od zápasu?
Musím říct, že v tom je teď naše síla. Když někdo vypadne, tak ho ostatní dokážou nahradit. Když jsem chyběl já, kluci, Rymarenko nebo Selnar, to zvládli velmi dobře. Je vidět, že ten kádr je silný. Upřímně jsem ani nečekal, že bude na druhou ligu až tak kvalitní. Je znát, že se do toho majitel opravdu opřel a že ten cíl je jasný. Všichni to berou vážně. To je podle mě klíčové.

Je to zpětně největší rozdíl? Že někdejší majitel Václav Bartoněk už neměl takový drajv a možnosti posouvat klub dál?
Asi bych to tak zhodnotil. Pan Bartoněk už klub vedl dlouho a možná už narazil na limity, kam to ještě může posunout. Je to vidět třeba na marketingu. Dřív to dělali dva lidé a nebyl tam velký prostor pro další rozvoj. Teď je ten tým mnohem větší, i díky tomu je vidět posun. Celkově se klub zvedl i v dalších věcech okolo. Je vidět větší energie a snaha vše posouvat dál, což dřív možná trochu chybělo.

Náskok pomůže hlavám, líčil Svědík. Trenér Táborska už mu gratuloval k postupu

Období Zbrojovky po sestupu působilo skoro jako rezignace. Vnímal jste to podobně?
Byli jsme v depresi a nevěděli, co dál. Každý týden byl stejný. Trénink, pak zápas, řekli jsme si, že to zlomíme, ale přišla prohra a zase jsme se vrátili do stejného stavu. Takhle se to pořád opakovalo a bylo těžké se z toho dostat. Zlom přišel, když se začalo mluvit o prodeji klubu. Najednou tam byl aspoň nějaký záblesk, že by se vše mohlo změnit. Hodně pak změnil trenér Svědík. Nechtěl po nás nic složitého, žádné vymýšlení, ale hlavně práci – odbojovat to, odjezdit. Abychom si po zápase mohli říct, že jsme pro to udělali maximum a můžeme se sami sobě podívat do očí. A postupně to začalo nést ovoce.

Kolem vás se tým absolutně proměnil. Byla taková obměna nutná, aby se Zbrojovka mohla zvednout?
Myslím, že určitě ano. Když si vzpomenu na některé zápasy, třeba pohár na Spartě, tak jsme nastupovali v hodně mladé sestavě. Já hrál napravo stopera na středu byl Filip Štěpánek, nalevo Jirka Hamza, před námi dorostenec Zdeněk Toman a s ním Lukas Kubr. Nahoře byl Roman Potočný, pod ním také dorostenci… Mladí kluci s minimem zkušeností. Neříkám, že to nemělo kvalitu a šanci na úspěch, ale dlouhodobě je těžké hrát druhou ligu s takhle mladým týmem. Teď se to víc vyvážilo. Je tam větší zkušenost i konkurence.

Momentka z druholigového zápasu fotbalistů Zbrojovky Brno (fauluje Denis Granečný) proti béčku Sparty. (25. července 2025)

Říkal jste, že už jste ve druhé lize a těch neúspěších nějakou dobu. Nehrozí, že člověk dostane nálepku „druholigový hráč“?
Když jsem přicházel do Brna, chtěl jsem tady hrát dlouhodobě první ligu. Hned jsme ale spadli a teď už jsem tu ve druhé lize dva tři roky. Čas nezastavíte. Věděl jsem, že už mi je sedmadvacet a nejsem hráč, za kterého by někdo dával velké peníze. Tak jsem si řekl, že zůstanu a budu se Zbrojovkou bojovat. Chci ji vrátit do první ligy, abych si ji mohl znovu zahrát.

Ve 27 letech jste pořád v dobrém věku. Dá se ještě udělat velký posun.
Já si to taky myslím. Když se ale člověk podívá kolem sebe, jak dneska v šestnácti, sedmnácti letech hrají kluci Premier League, tak to samozřejmě vnímá. Už jsme to řešili i v kabině. Třeba Hofy si dělá srandu, že to má věkově blíž ke svému synovi než k těm klukům na hřišti. Je to prostě jiná doba.

Lákalo by vás ještě třeba zahraničí?
Zbrojovka je teď pro mě projekt, ve kterém se cítím dobře. Jsem tu delší dobu, mám v týmu nějakou pozici, což je pro mě důležité. Samozřejmě člověk přemýšlí i nad budoucností, chce se zabezpečit, aby nemusel hned po kariéře řešit, co dál. Ale teď jsem tady opravdu spokojený. Líbí se mi město, vyhovuje to i přítelkyni, rodiče jsou z Brna nadšení. Nemám tedy důvod něco měnit.

Síla toho projektu je teď taková, že by vás asi přesvědčil jen opravdu výjimečný klub?
Já mám hlavně v sobě takový vnitřní pocit, že Zbrojovce něco dlužím. Přišel jsem sem ve chvíli, kdy jsem moc nehrával, a hned jsem začal nastupovat v lize. Pak jsme spadli a další dva roky nebyly dobré. O to víc mám pocit, že to chci vrátit. Ne že bych to dokázal sám, ale chci pomoct tomu, aby se Zbrojovka dostala tam, kam patří.

To, že říkáte, že Zbrojovce něco dlužíte, je pro vás motivace po těch letech, kdy se nedařilo?
Jo, určitě. O to víc, že ty poslední roky byly nahoru dolů a často spíš špatné. Já nejsem hráč na čísla, spíš na tu práci pro tým. O to víc mě motivuje, aby se tady v Brně zase hrál dobrý fotbal a lidi na něj chodili.

Zvenčí to působí rozpolceně – trenéři a manažeři mluví opatrně, hráči zase říkají, že z toho mají dobrý pocit. Kam se řadíte vy?
Po tom, co jsem tady zažil, mám z toho opravdu dobrý pocit. Ale spíš souhlasím i s trenéry. Jdeme zápas od zápasu, a dokud to nebude černé na bílém, nemůžeme se vidět v první lize.

Lukáš Vorlický (23) oslavuje trefu proti brněnským rivalům před svými fanoušky.

Je současná Zbrojovka připravená na první ligu?
Myslím si, že bychom tam ostudu neudělali. Fyzicky jsme podle mě připravení, i když trenér by určitě našel věci, na kterých ještě pracovat. Ale ten základ tam je. Také kádr máme dobře složený. Když se na to člověk podívá, máme kvalitu a konkurenci. Takže bychom to zvládli.

Jak teď vnímáte závěr sezony?
Bereme to pořád zápas od zápasu. Třeba naposledy jsme si řekli, že nechceme dostat gól, vyhráli jsme, ale v šatně jsme seděli spíš skleslí. Říkali jsme si: Vyhráli jsme, tak co se děje? Až trenér nás musel trochu probrat. Každý si samozřejmě uvědomuje, že už toho před námi není tolik a že se hraje o hodně. Ale pořád je tam hodně co získat i ztratit, takže se držíme při zemi.

Je to součást Svědíkovy síly, že dokáže tým nakopnout?
Jo, určitě. Trenér je zkušený a ví, kdy zvýšit hlas, s kým si promluvit a jak na koho působit. V té situaci vycítil, že to po zápase nebylo úplně ono. Ne že bychom neměli radost, ale bylo to takové utlumené. Přišel do kabiny a dokázal nás vyburcovat.

Fotbalový influencer nikdy nebudu! Brňan Langer nyní bere kameru a biohackuje se

Takže žádné skákání po stolech?
Úplně ne, ale přišel a dost rázně to oživil. Najednou jsme všichni zpozorněli a kabina se probrala.

Vaše osobní ambice jsou asi jasné – hrát co nejvíc. Je tam ještě nějaký konkrétní cíl?
Dřív jsem to měl nastavené tak, že jsem chtěl do zahraničí. To jsem si splnil, ale neprosadil jsem se tam. Pak jsem měl cíl dostat se do klubu ligových legend, mít tři sta startů v první lize. Teď ale nevím, jestli je to ještě reálné. Bude to těžké. Takže jsem to přehodnotil. Chci hlavně hrát co nejdéle a co nejvíc to půjde. A ideálně Zbrojovku dostat co nejvýš – ať už do první ligy, nebo třeba bojovat o vítězství v poháru. Nebo si třeba zahrát Konferenční ligu. Jsou to tedy spíše sny než ambice, ale přijdou mi, že jsou ve Zbrojovce dosažitelné.