Reprezentace je pro hlavu osvěžující, libuje si Čoudek, klíčový muž Artisu

Když brněnský Artis v sobotu v utkání druhé české fotbalové ligy porazil českobudějovické Dynamo 2:1, nechyběl v základní sestavě Brňanů stoper Ondřej Čoudek. Jedenadvacetiletý obránce do Brna přišel právě z jihu Čech a hned se zařadil mezi klíčové muže defenzivy Artisu. „Pozice, jakou jsem si vybudoval, je pro mě fakt příjemná,“ září Čoudek.

Máte za sebou zápas s českobudějovickým Dynamem. Jak moc speciální je hrát proti klubu, kde jste strávil celé dětství i první ligové starty?
Tím, že jsem tam hrál už na podzim, tak prvotní návrat a nostalgii mám za sebou. Vždycky to pro mě proti Budějovicím bude speciální, ale řekl bych, že zápas přímo v Budějovicích byl ještě výjimečnější, protože jsem se vracel do prostředí, kde jsem vyrůstal. Tam to bylo hodně emotivní. Teď už to beru víc jako běžný ligový zápas, i když pro mě osobně speciální vždycky bude. Že bych to ale nějak extra řešil, to ne.

Artis měl výborný podzim, na začátku jara jste se ale výsledkově zadrhli. Kde je hlavní problém?
Těžko říct. Tým se zase trochu obměnil, takže to potřebovalo čas, aby si to sedlo. Nechci tím říct, že by se tým zhoršil nebo šla kvalita dolů, naopak si myslím, že přišli ještě zkušenější hráči, kteří mají za sebou hodně těžkých zápasů. Pořád se ale čeká, až si tým úplně sedne. Do toho přichází velký tlak, každý zápas je hrozně důležitý, hrajeme o baráž. Může v tom hrát roli právě tlak. Asi bychom potřebovali chytit nějakou vítěznou vlnu, na kterou naskočíme a vydržíme na ní až do konce sezony. To se ostatně právě na podzim povedlo.

Tlak na postup už je teď hodně viditelný. Nesvazuje vám to trochu nohy? Z tribun se zdá, že dokud neinkasujete, tak hrajete hodně opatrně...
Je to tak, že do každého zápasu jdeme pod určitou tíhou. Cíl je jasný. První krok je dostat se do baráže, víme, o co hrajeme. Je možné, že když inkasujeme, začneme víc riskovat, víc zabírat, protože nám obrazně řečeno teče do bot. Ideální ale je, aby to takhle nebylo a byli jsme aktivní od začátku.

Jarní výsledkovou krizi před poslední reprezentační pauzou odskákal trenér Jiří Chytrý, pod kterým jste nevynechal ani jeden ligový zápas. V tomto duchu pokračujete i pod novým koučem Romanem Nádvorníkem. V čem je podle vás mezi nimi hlavní rozdíl?
Ten rozdíl je poměrně velký, oba vyznávají trochu jiný styl koučování. Trenér Nádvorník je hodně energický, impulzivní, hodně projevuje emoce. V tom vidím největší změnu oproti panu Chytrému, který byl spíš klidnější.

Ondřej Čoudek, talentovaný obránce SK Dynamo České Budějovice

S Romanem Nádvorníkem do realizačního týmu přibyl i Jiří Lerch, kterého jste zažil v Budějovicích. Jaké to je, že se znovu potkáváte v jednom klubu?
Když jsem se vracel z reprezentace a přišel na první trénink, tak mi trenér Lerch říkal: „To je ten svět malej, co? Že se tady zase potkáme.“ Ani jeden z nás to nečekal.

Od příchodu do Artisu jste kromě jednoho zápasu nastoupil do všech ligových utkání, hrajete stabilně a k tomu reprezentační jedenadvacítka. Jaký je to pocit po loňské, hodně těžké sezoně v českobudějovickém Dynamu, kdy jste za celou sezonu ani jednou nevyhráli?
Bylo to náročné, po tak hodně nevydařené sezoně to na člověku zanechá nějaký dopad. Hlavně psychicky. Ale když přijdete do nového prostředí, hodně se to změní, vtáhlo mě to zpět do pohody. Přesvědčily mě zdejší ambice. Viděl jsem, že klub chce nahoru, všechno tu jede na plné obrátky, cíl je jasný. Je to pro mě opravdu příjemné, věděl jsem, že mám v Artisu dobrou pozici, do toho přišly pozvánky do jednadvacítky, kde jsem si taky nějakou pozici vybudoval. Podzim jsem hodnotil hodně pozitivně.

Čekal jste, že se v novém klubu tak rychle prosadíte? Přece jen jste šel do nového prostředí, druhá liga není pro mladé hráče vůbec jednoduchá...
Trochu jsem vyčkával, co se bude dít, úplně jsem nevěděl, co od toho čekat. Od začátku jsme ale s trenérem Chytrým mluvili o tom, že šanci určitě dostanu a pak bude jenom na mně, jestli se na hřišti ukážu v dobrém světle a jestli na mně bude moct stavět. Myslím, že se to splnilo.

Pojďme ještě před začátek sezony. Přestupoval jste právě z Budějovic do Artisu. Jak se ten přestup rodil?
Na konci sezony, kdy se v Budějovicích sestupovalo, byla situace v klubu dost nejistá. Řešil se prodej, nevědělo se, jak to bude vypadat dál. Tak jsme si s okolím nějak vyhodnotili, že změna by byla vhodná. Měl jsem tam ještě rok do konce smlouvy, takže mě někdo musel vykoupit. Došli jsme k závěru, že přijmeme nabídku Artisu, který mě oslovil ambicemi a celkovým projektem. Takže jsem do toho šel.

Loňskou sezonu jste ale dohrával jako prvoligový fotbalista. Mentálně asi není úplně jednoduché jít do druhé ligy, zvlášť když jste do nejvyšší soutěže naskočil v sedmnácti letech a držel jste se v áčku...
Máte pravdu, začínal jsem celkem brzo. Potom jsem ale měl i dost zdravotních problémů, které mě vždycky nějak zbrzdily. Návraty po zranění, boj o záchranu, to je složitější období. Přijde špatná sezona týmu v první lize a vy hledáte možnosti. Vyberete druhou ligu, protože si myslíte, že to je v tu chvíli nejlepší varianta a jiná volba třeba ani není úplně reálná.

Asger Sörensen ze Sparty si kryje míč před dotírajícím Ondřejem Čoudkem z Českých Budějovic.

Pravidelně se objevujete v reprezentační jednadvacítce, často i v základní sestavě. Je to pro vás i určitý druh „odpočinku“ od klubových povinností?
Určitě to tak může být. Přijedete do jiného kolektivu, situaci v klubu na chvíli odložíte stranou a soustředíte se jen na národní tým. Kluci přijíždějí z různých klubů, někdo hraje o titul, jiný o záchranu, někomu se nedaří, někdo sedí na lavičce. A během jednoho týdne se všichni musí zkoncentrovat na to, aby zvládli konkrétní zápas. Pro hlavu je to podle mě poměrně dobré a osvěžující.

V jedenadvacítce se pravidelně potkáváte s Collinem Andrewem, se kterým jste hrával v Dynamu a od zimy působí v kádru městského rivala Zbrojovky. Vídáte se i v Brně mimo reprezentaci?
Zatím jsme se nepotkali. (smích) V reprezentaci spolu býváme na pokoji, hodně rozebíráme situaci v klubech a vždycky si říkáme, že se musíme v Brně sejít. Zrovna pár dní zpátky jsme si psali, že bychom se potkali, ale je zraněný, tak jsme setkání radši ještě odložili. Jsem rád, že tam mám někoho, koho znám delší dobu.

V reprezentaci vás trénuje Michal Bílek. Jaké je to, hrát pod takovou personou, která vedla národní tým i velké kluby jako Plzeň nebo Spartu?
Hodně ho uznávám. Když si člověk vezme, co dokázal s Plzní nebo že byl u áčkového nároďáku, jsou na něm vidět velké zkušenosti. I během krátké doby na přípravu dokáže mužstvo velmi dobře připravit na konkrétní zápas. Vždycky dokáže na daného soupeře něco vymyslet. Myslím, že je na správném místě.

Ondřej Čoudek (vpravo) z Českých Budějovic odkopává nůžkami balon, dotírá na něj Joshua Akpudje z Jablonce.

Pro stopera musí být příjemné hrát pod koučem, který je známý důrazem na defenzivu. Sedí vám jeho styl?
Hraje na tři stopery, což mi sedí. Je tam víc prostoru pro mě i pro spolupráci mezi námi. Samozřejmě taktika je hodně založená na tom, abychom dobře bránili. Neřekl bych ale, že hrajeme vyloženě defenzivní fotbal, jen je to postavené od pevné obrany.

Jste poprvé mimo Budějovice. Jak se vám zatím líbí život v Brně?
Byla to změna, ale myslím, že už jsem se hodně rozkoukal a zabydlel. Líbí se mi tady. Centrum je podle mě moc hezké, takže změna nebyla tak těžká ani oproti krásným Budějovicím. Nejradši mám ale stejně svůj byt. (smích)