Berbr u soudu: Měl jsem nasadit montérky a na koloběžce kontrolovat stadiony

Na všechny body obžaloby, která ho viní z podvodu na fotbalové půdě, měl bývalý (a všemocný) místopředseda české asociace Roman Berbr rozsáhlou odpověď. „Shrnu tady pravdivou realitu.“ Jeho výpověď u Obvodního soudu pro Prahu 6 trvala víc než půl druhé hodiny. „Pane předsedo, můžu se napít?“ zeptal se soudce Kryštofa Nového po necelé hodině.

Ve středu začalo hlavní líčení v kauze „dezinfekce“. Popsané skutky státním zástupcem se staly od jara do podzimu 2020, čili v době covidu.

„Obvinění z podvodu považuju za bizarní,“ zopakoval Berbr.

„V této kauze jde o dva příběhy, které se prolínají a pak splynou. První příběh je snaha o sehnání hlavního sponzora pro reprezentaci, kterým mohl být Unipetrol. A druhým příběhem je dezinfekce,“ začal Berbr.

Berbr opět stojí před soudem: Cítím se nevinen, obžalobu považuju za bizarní

Obžaloba ho viní z toho, že podvodným jednáním ze své pozice způsobil škodu fotbalové asociaci a obohatil někoho druhého. Že na dezinfekci vybral firmu, zařizoval proplacení faktur, přestože k plnění rozsahu práce nedošlo. Že částka za služby byla značně nadnesená.

„Roman Berbr jako druhý místopředseda asociace od března do srpna 2020 na různých místech v úmyslu obohatit se zorganizoval v rámci projetu Dezinfekce výběr konkrétního zhotovitele,“ řekl státní zástupce Jan Scholle.

„Jednal, ačkoli věděl, že rozsah práce neodpovídá odměně. Nechal faktury zařadit do systému FAČR, přičemž zatajil finančnímu oddělení, že plnění neproběhlo. Jiné v rámci asociace uvedl v omyl a tím způsobil škodu.“

Berbr na slova státního zástupce reagoval.

„Já jsem nepodvedl asociaci, nepodvedl jsem ani její vedení, což byl výkonný výbor. Nepovedl jsem ani šest lidi z úzkého vedení. Nepodvedl jsem tehdejšího předsedu Malíka, nepodvedl jsem finančního ředitele Kabelku a nepovedl jsem ani sám sebe,“ zdůraznil Berbr.

V obsáhlé výpovědi, kterou četl z připravených papírů, předsedovi senátu i přísedícím dlouze vysvětloval fungování a principy řízení fotbalové asociace, aby měl pro své tvrzení o nevině argumenty. „Snažím se vám to pragmaticky vysvětlit a použít logiku.“

Co u soudu také zaznělo?

Formální podpis předsedy Malíka

V obžalobě je například popsáno, že Berbr na smlouvu s firmou Tymich, která dezinfekce stadionů, šaten a chodeb prováděla, zajistil formální podpis předsedy Martina Malíka. Druhý podpis byl Berbrův.

„S předsedou jsme nebyli právníci, abychom si u smluv vystačili sami. Každou muselo schválit právní oddělení, bez toho jsme nic nemohli podepsat. Smlouvu nejdřív musel schválit výkonný výbor a teprve pak ji mohli podepsat statutární zástupci. Já se ptám: Neměl by být v prvním kroku vinen celý výkonný výbor? A když jsou tam dva podpisy, není divné, že je stíhán jen jeden statutární zástupce? Není to podivná selekce ze strany státního zastupitelství?“ říkal Berbr.

„A co je formální podpis? Jakože Malík přišel na výkonný výbor a řekl: Máme od UEFA deset milionů na dezinfekci, mě to jinak nezajímá, na starosti to má Berbr a až bude smlouva, tak si zavážu oči, něco podepíšu. No pak si členové výkonného výboru vezmou mávátka a budou to oslavovat. Takhle si to máme představit? Bohudík, že se nic takového nestalo. Všichni tam totiž byli při smyslech,“ reagoval Berbr.

„Smlouva je v pořádku. Předseda nepodepisoval prázdný list nebo omalovánky se zvířátky. Je gramotný.“

Budíky na radiaci, vlastně dezinfekci

Podle obžaloby měl Berbr vědět, že za některé proplacené faktury nebyla firmou Tymich odvedena práce, že je přesto zařadil do účetnictví asociace a nechal je finančním ředitelem proplatit.

„Měli jsme na papíře čtyři stovky klubů od ligy po krajské přebory. Všechny v první fázi udělat nešly, proto jsme vyznačili asi stovku klubů, které mají přednost, například ty, které mají hodně mládežnických týmů. Dělali jsme to tak, aby ve všech krajích byl přibližně stejný počet klubů, aby se některý z krajů necítil ublíženě,“ popisoval Berbr.

„Dospěli jsme k názoru, že firmě Tymich bude nejlepší dát telefony na kluby, aby se u nich ohlásili, než tam pojedou. Sekretářka vytiskla adresář a ten se odeslal,“ podotkl Berbr.

„Jak jsem asi tak mohl vědět, kde firma ještě dezinfekci neprovedla nebo práce pozastavila? Já jsem přece s nikým z té firmy v kontaktu nebyl, nevěděl jsem, kde pracují. Nejezdil jsem po stadionech s koloběžkou, s helmou na hlavě, v montérkách a neočichával jsem místnosti. Nebyl jsem kontrolor. Neběžel jsem kvůli tomu na Petřín a nekřičel, že na Motorletu ještě není hotovo. Asociace měla svých starostí s covidem víc než dost. Neměl jsem vůbec ponětí, co je uděláno, co je vyfakturováno a není uděláno,“ tvrdil Berbr.

„A že jsem nechal faktury zařadit do účetnictví? Jako že jsem je vzal do ruky, seběhl na svazu o patro níž, proplížil se do některé z kanceláří, vložil je do krabice mezi jiné faktury a začal se těšit, že to Kabelka přehlédne a proplatí? Podle čeho poznáte, že jsou místnosti vydezinfikované? Jako laik to prostě nepoznáte. Možná že na ministerstvech mají nějaký budík, který to ukáže třeba jako radiaci. Ale na asociaci žádný takový budík nemají.“

Podle Berbra s návrhem dezinfekce stadionů přišlo v covidové době úzké vedení asociace, jež členy vedle Berbra byli předseda Malík, finanční ředitel Kabelka, generální sekretář Jan Pauly, bezpečnostní ředitel Miroslav Platil a ředitel právního oddělení Jan Lego. A pak všechno musel schválit třináctičlenný výkonný výbor, v němž vedle Berbra a Malíka zasedali zástupci ligových klubů i amatérského fotbalu.

„V republice byl nouzový stav, vládla měnila pravidla i třikrát za den. A my jsme se snažili fotbalistům umožnit, aby se mohli vrátit do tréninku. Šlo hlavně o tisíce dětí. Reagovali jsme na rozhodnutí vlády a Národní sportovní agentury. A jako plošné řešení byla nejlepší dezinfekce stadionů. Nikdo jsme s tím neměli zkušenosti, hledali jsme firmu a našla se jediná, která byla schopná splnit naše požadavky, aby se postarala o stadiony od Varů až po Třinec. Já osobně jsem nesehnal nikoho,“ řekl Berbr.

„Asociace je spolek, soukromá instituce. Neměli jsme předepsané procesy jako ministerstva. Mohli jsme si dovolit něčemu nerozumět a dělat chyby. Scházeli jsme se jednou týdně na poradu, v místnosti jsme seděli jak blázni dva metry od sebe a v rouškách. Vybrali jsme firmu Tymich s tím, že ji přesvědčíme, aby souhlasila, že dezinfekční prostředky bude odebírat od Unipetrolu, abychom mohli něco nabídnout budoucímu sponzorovi a předseda Malík měl bonus k jednání. To je přece úplně normální obchodní záležitost, chtěli jsme Unipetrolu vyjít vstříc,“ líčil Berbr.

Jak Starka přišel s Unipetrolem

V kauze je celkem obžalováno šest fyzických a čtyři právnické osoby včetně majitele příbramského klubu Jana Starky. Podle státního zástupce se obžalovaní měli dopustit podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti. Příbram například tím, že dostala peníze za reklamu od firmy Tymich, jejíž název byl na reklamních panelech kolem hřiště.

Podle Berbra právě Starka mladší přišel s možností sponzoringu od Unipetrolu. „Bylo to někdy v březnu 2020. Odpověď jsem odložil s tím, že všechno musím probrat s předsedou Malíkem. Museli jsme si zjistit, jak je postavená smlouva s T-Mobile, která v té době byla hlavním sponzorem asociace,“ vysvětloval Berbr.

„Poté jsme panu Starkovi řekli, že bychom zájem měli. V té době jsme s Malíkem úzce spolupracovali, nešlo jednat samostatně. Jan Starka pak na setkání přivedl Ivo Rittiga, s kterým jsem se neznal. Po jednání jsme nastřelili částku a dál to řešila dceřiná společnost STES, která na asociaci byla vytvořená právě za účelem obchodu a dojednával veškeré smlouvy. Nikdy jsem nebyl na jednání s ředitelkou Unipetrolu, opakuju nikdy. Když se mělo jednat přímo s polským majitelem, pořád se to kvůli covidu odkládalo, protože do Česka přijet nemohl. Do mého odchodu z asociace v říjnu 2020 se žádná schůzka s Unipetrolem nekonala.“

V říjnu 2020 byl Berbr zatčen a umístěn do vazby v případu zpronevěry a ovlivňování výsledků ve fotbale. V červnu 2024 si vyslechl dosud nepravomocný rozsudek.

Soud v kauze „dezinfekce“ je předepsán zatím od dubna do června 2026. „Na líčení se dostavím a budu mít něco ke všem svědkům, ale teď na doplňující dotazy odpovídat nehodlám,“ řekl soudci.

„Asociace není poškozená organizace a nebyla ani v době, kdy jsem tam končil. Žádný z nás šesti lidí v úzkém vedení neměl kontrolní povinnosti, to bychom museli být obžalovaní všichni. Firmu Tymich jsme vybrali společně, dezinfekci schvaloval výkonný výbor, nikoli já.“