Kdo otrávil koktejl? V libereckém divadle ožívá případ slečny Marplové

Psychologicky propracovanou detektivku Rozbité zrcadlo nastudovala činohra Šaldova divadla v Liberci. Pozdní dílo Agathy Christie s amatérskou vyšetřovatelkou slečnou Marplovou ožívá na jevišti formou vzpomínek jednotlivých postav. Podezřelí jsou všichni a rozhodujícím vodítkem k rozpletení vraždy jsou vztahy.

„Požádala jsem vedení divadla, jestli bych odteď nemohla být už jenom režisérka detektivek. Moc mě to baví,“ směje se režisérka Kateřina Dušková. „Naši hrdinové se pohybují střihem v různých časových i prostorových rovinách, což umožňuje jakousi hravost a jakýsi nadhled nad psychologickou rovinou, do které nás to tlačí,“ pokračuje už vážněji Dušková.

Děj se odehrává v tradiční anglické vesnici. Místní šlechtické sídlo koupila hollywoodská hvězda Marina Greggová, ale krátce po jejím příjezdu dojde k vraždě. Inspektor Craddock má podezření, že otrávený koktejl měla vypít právě Greggová, a snaží se zabránit vrahovi v dokonání zločinu. Duchaplná slečna Marplová se nenápadně ptá a díky ženské intuici v jemném pletivu vzpomínek nachází stopy.

„Nejdřív jsem obrečela, že slečnu Marplovou nehraji já. Ale zároveň jsem si splnila herecký sen, protože hraji Marinu Greggovou, což je nejslavnější, nejkrásnější, všemi obdivovaná herečka z Hollywoodu,“ usmívá se Markéta Tallerová.

Místo sebevědomého Poirota nejistý Craddock

Jako vrchní inspektor Dermot Craddock se představí Zdeněk Kupka, který poslední roky zářil v Liberci jako Hercule Poirot. Čím se podle něj od sebe vyšetřovatelé liší?

„Poirota jsme pojali jako sebevědomého člověka, který si zakládá na svém intelektu. Zatímco Craddock je člověk, který není tak pevný v kramflecích a není schopen takové empatie jako slečna Marplová. Až spolu tvoří tu správnou dvojici,“ myslí si Kupka.

Režisérka dodává, že představení chce věnovat ženám a především herečkám libereckého souboru.

„Svou tvář denně věnují příběhům, které je třeba sdílet, aby lidé v hledišti nacházeli smysl svých vlastních příběhů a dokázali se ve vztazích a situacích vědoměji rozhodovat. Všechny ženy v téhle detektivce hrají nějakou vnucenou roli, mají o sobě jakousi představu a vytvářejí svůj obraz, jako by se pořád viděly v zrcadle. Pod tlakem situace ale zrcadlo praská. “