Ekonomický Ámos: Někdy dělám z výuky divadlo

Žádné biflování, ale praxe a diskuse. Učitel ekonomiky a statistiky Jiří Kejzar z liberecké obchodní akademie získal titul Ekonomický Ámos díky hlasům svých studentů. Ti ocenili přístup, který je připravuje na skutečný život.

Učitel ekonomiky Jiří Kejzar z Obchodní akademie a Jazykové školy v Liberci získal titul Ekonomický Ámos. Ocenění mu udělil Institut ekonomického vzdělávání. Nominace přišla přímo od studentů.

Co to pro vás znamená?
Tím, že nominace přišla od studentů, tak to beru jako zpětnou vazbu a potvrzení toho, že práci, kterou dělám, asi dělám dobře. Zpětnou vazbu a nominaci vyplnili studenti dobrovolně, mohli tam napsat cokoliv, i negativní reakce, ale všechny reakce byly pozitivní. A je to pro mě potvrzení, že se jim líbí můj přístup. Zároveň v tom chci pokračovat a posouvat se dál.

Věděl jste o nominaci dopředu?
Nevěděl. Dozvěděl jsem se to, až když přišla pozvánka na konferenci pedagogů ekonomie UČEKON. Tam přijelo deset finalistů, kteří byli vybraní do užšího kola.

Co podle vás rozhodlo o vašem výběru?
Přesný postup neznám. Do užšího výběru se dostane deset lidí, a pak rozhoduje porota bodovým systémem. Na závěr body sečte a ocení tři nejlepší učitele v republice.

Někteří žáci vědí o penězích víc než jejich rodiče, říká oceněný učitel

Jak ve výuce propojujete ekonomiku s praxí?
Snažím se co nejvíce pracovat s vlastními příklady. Ukazuji studentům své zkušenosti, byť třeba nejsou tak rozsáhlé. Ale třeba se bavíme o investování a ukazuji jim, co se mi povedlo, kde jsem se naopak spálil a v čem je dobré si dávat pozor. Zároveň se jich ptám, jestli mají brigády nebo pracovní zkušenosti a snažíme se látku vztáhnout k jejich životu.

Co studenty baví nejvíce?
Nejvíce funguje diskuse. Každý se při ní zapojí podle sebe – někteří spíše poslouchají, jiní více mluví. Každý student je jiný a pro každého je téma jinak důležité. Dobře funguje brainstorming nebo jakékoliv hry. Všechno, co je jiné, než psát do sešitu a učit se látku.

Jak udržujete jejich pozornost?
Tohle beru jako největší výzvu. Sám se snažím si vzpomenout, jaké to bylo pro mě na střední škole, jaké jsem měl učitele a co se mi líbilo, nebo mě naopak nebavilo. A snažím se z toho poskládat něco svého, pracuji s jejich energií a snažím se studenty co nejvíce vtáhnout do výuky. Někdy z toho udělám trochu „divadlo“, aby je to vtáhlo. Důležitá je pozitivní nálada. Samozřejmě je to těžké, když je studentů třicet, jiné je to, když jich je patnáct a je potřeba tohle samozřejmě rozlišovat. Mým úkolem je, aby i hodina v osm ráno byla příjemná.

Pomáhá vám v tom i zkušenost trenéra tance?
Hodně. Vím, že mám nějaké silné stránky, a ty se snažím při výuce prodat a předat v tom smyslu, že oni jsou to publikum. Chci, aby je to bavilo a zároveň se něco dověděli. Záleží i na vnitřním nastavení a osobnosti učitele, je to potom při výuce znát.

Přenášejí si studenti vaše znalosti do praxe?
Určitě. Myslím si, že teď chtějí mladší generace a studenti investovat. Zkoušejí si nějaké základy investování, byť nemají velký kapitál, ale zkusí a chtějí to objevit. Některé to třeba nadchne natolik, že se tomu potom věnují dál, nebo jdou cestou nějakého poradenství. Využívají to i v pracovním prostředí, například slyší o tom, jaké jsou různé typy vedoucích lidí a jsou potom na pracovní život více připravení.

Jaké dovednosti by si měli ze školy odnést?
Měli by mít nějakou všeobecnou znalost v ekonomice, ať už víc teoretickou, nebo finanční gramotnost. Aby se dokázali orientovat v praxi a v běžném životě a věděli, na co mají nárok a právo, když půjdou někam pracovat. Důležité jsou i komunikační dovednosti, aby se nebáli komunikovat, stáli si za svým názorem a byli schopni logicky uvažovat.

Doma má oblíbený učitel dvě ceny od expertů, přesto zvažuje odchod ze školství

Jak vnímáte roli studentů ve výuce?
Pořád si myslím, že je dobré pozorovat atmosféru ve třídě a podle toho přizpůsobovat výklad. To znamená, že když mají trochu energickou náladu, tak to využijeme, dáme nějakou diskusi nebo aktivitu. Naopak když se chtějí něco dozvědět nebo jsou více v pracovním módu, tak třeba probíráme novou látku. Je to o „čtení“ situace. Každý den je trochu jiný, i když se to nezdá.

Je pro vás ocenění spíše odměna, nebo závazek?
Obojí. Je to nějaká zpětná vazba, že to jako pedagogové děláme správně, že to studenti ocení. Zároveň je to i závazek, samozřejmě. Myslím si, že mě to utvrdilo v tom, že chci pokračovat v tom, co dělám.

Které vlastnosti považujete u učitele za nejdůležitější?
Měl by určitě vědět, co učí, mít znalost toho předmětu a látky. Vím, že nejde obsáhnout úplně všechno, ale mít s tím nějakou vlastní zkušenost, ať už třeba ze své soukromé praxe nebo ze svých aktivit. Pak si myslím, že je to hodně o komunikaci. Nenechávat studenty s nezodpovězenými otázkami, když jsou zvídaví.