Ostravské stopy: Jezdili jsme sem kvůli Stodolní i Mrazíkovi, vzpomíná Dejdar

Ostravské spanilé jízdy, tak by se daly nazvat zájezdy známého herce Martina Dejdara a jeho kolegů ze Studia Ypsilon do Ostravy a okolí od roku 1987. „Jezdím sem na hokej, absolvoval jsem tady spoustu VIP tenisových turnajů, takže vím, co znamená, když se řekne, že tohle je region razovity,“ přibližuje herec svůj vztah k oblasti v dalším dílu seriálu Ostravské stopy.

Poprvé Ostravu navštívil, až když nastoupil do divadla. „Nikdy předtím jsme se jako rodina tímto směrem nevydali. Takže má znalost Ostravy je spojena až s mou profesí. Takže poprvé jsem tady byl až s Ypsilonkou, která pravidelně pořádala zájezdy na Ostravsko. Pokaždé v červnu, na týden, od pondělí do pátku.“

Bydleli ve Frýdlantu nad Ostravicí v Motelu Panorama. „Ten prý už neexistuje. Přitom jsem v něm zažil první mejdany v sauně. S divadlem to bylo tak, že vždy navečer jsme vyjížděli hrát. Jezdili jsme Porubu, Frýdek-Místek, Karvinou atd. Každý den jsme v tomto okolí hráli a musím říct, že to bylo fantastický. Celý rok jsme se na to těšili, protože přes den jsme byli celé divadlo pohromadě a chodili jsme hrát tenis, na koně, na bazén a do sauny. A v pátek odpoledne jsme pokaždé hráli fotbalový zápas proti místním. Poslední představení bylo vždycky v Novém Jičíně, pak už jsme frčeli zpátky na Prahu. Bylo to skvělý, hrozně jsme se těšili a do Ostravy jsme několik sezon jezdili hrát pravidelně,“ vzpomínal Martin Dejdar při své nedávné návštěvě ostravského Minikina.

Ostravské stopy: V Citronu jsme stvořili kult, s punkem tu končili, říká hudebník Petr Štěpán

Ostravu tak mohl částečně poznat ještě coby průmyslovou ikonu Československa. „Jasně, Ostravu si vybavím ještě v celé své kráse jako průmyslové město. Souvisleji jsem to tady ale začal poznávat až po devadesátém roce. To už jsem sem zajížděl i v rámci realizace jiných věcí. Třeba ve třiadevadesátém to bylo v souvislosti s natáčením filmu Amerika,“ vypravuje známý herec.

Ocelárny se ke Kafkovi hodily

Jako průmyslová předválečná kulisa se zdejší ocelárna nebo zakonzervované doly hodily dokonale.„Přijeli jsme sem s Kafkou. Ameriku jsme točili v železárnách. Dodnes si vybavuju ty scény u těch strojů. Je to už třiatřicet let. S Vladimírem Michálkem a Jirkou Lábusem jsme tady natáčeli scény, kdy já přijedu ke strýčkovi do Ameriky. On vlastní všechny ty vodárny a všechno kolem. Interiéry se částečně točily v Praze v Dejvicích v tamní slavné čističce odpadních vod a tady potom v železárnách a v místech, kde produkční našli ideální místa s možností využití dobových strojů ještě z období Rakousko-Uherska. To byla má první natáčecí zkušenost z Ostravy,“ konstatuje oblíbený bavič.

Před publikem v Minikině souká jednu historku za druhou, v soukromí je ovšem více uvážlivý. „Pak jsem jezdil jako host do televizního studia a nejvíc, co mě sem přivedlo, bylo divadlo. Tak z osmdesáti procent to bylo nějaké představení. A když už byl hotový Gong, tak tam jsem vystupoval nesčetněkrát a pokaždé velmi rád.“

Baba Jaga byla nejlepší role

Fotogalerie zobrazit 2 fotografie

Na Ostravsku má věhlasný nejen herec a dabér spoustu kamarádů. Řadu z nich z období fenomenálního muzikálu na ledě Mrazík. „Vznikal tady pod vedením Jindry Šimka ve Frýdku-Místku. Mrazík, to bylo legendární představení a fantastická show s premiérou ve vítkovické hale. Byli jsme rozděleni na krasobruslaře a herce. Dialogy se mísily se zpěvy, borec skladatel Boris Urbánek složil geniální písničky, prostě fantastické. První půlku jsem si užíval, Baba Jaga byla nejlepší role, co si budeme povídat, nejvděčnější, co může bejt. Opravdu tam udělali chaloupku na kuří nožce, nainstalovali mi trampolínu, takže jsem se v mžiku vrátil zpět,“ vzpomíná herec na muzikál.

„Největší fór byl ale s Karlem Gottem, který zpíval Ivánka. Karel přijel na premiéru do vítkovické haly. Po představení za mnou přišel na mejdan a říká: ‚Pocem člověče, mě by zajímala jedna věc.‘ Tady musím říct, že Karel Gott byl člověk, který měl tak specifický humor, že jste nevěděli, jestli něco myslí vážně, nebo si z vás utahuje. Tak se ptal: ‚Vysvětli mi jednu věc, jak ty to děláš, že skočíš dolů a vrátíš se zpátky?‘ Jako naiva mu říkám: ‚No, Karle, já tam mám trampolínu.‘ A on: ‚Člověče, a to jsem si myslel.‘ Úplně mě rozsekal.“

Mrazík byl pro Martina Dejdara jednou z životních zkušeností. „Tři roky jsme s Mrazíkem jezdili a vidělo jej jeden a půl milionu diváků. Tehdy jsem zažíval něco, co zažívají hvězdy na rockovém koncertě. Ten závěr, děkovačky, ještě teď mám husí kůži.“

Stodolní? V Praze nic takového nebylo

Dlouhodobé přátelství a obdiv k Ostravsku přiměl Martina Dejdara, že nedávno navštívil kultovní Minikino, aby v něm společně s režisérem Dušanem Rapošem uvedl speciální filmové představení Kluci z hor.

„Důkazem toho všeho, jak mám Ostravu rád, jaký mám velmi pozitivní vztah ke zdejším lidem a k celému regionu, je i má účast na uvedení filmu, kdy jsem sem přijel v podstatě jenom na otočku z Prahy,“ vysvětluje Martin Dejdar.

„Dříve bych to vzal i přes Stodolní, protože zažít Stodolní ulici byla povinnost, v Praze nic takového nebylo. Vše má své trvání, bohužel to skončilo, ale pamatuji si, že nešlo jet do Ostravy, aniž byste navštívili Stodolní. Dodnes sem s kamarády velmi rád vyrazím a zajdeme si na některé ze sportovních utkání,“ dodává známý herec.